Ta se od těch „etablovaných" však příliš neliší. Redaktoři a fotografové z řad studentů novopackého gymnázia, kterým vypomáhá i student hradecké kyberny, kmitají od rána do večera. Stíhají porady i uzávěrky.

Během dne pak operativně řeší, který materiál bude lepší pošetřit do příštího vydání a který naopak „vypálit" již v dalším čísle. Do týmu, který včetně grafiků a šéfredaktora, čítá osm lidí, patří i Tereza Kráčmerová. Osmnáctiletá studentka třetího ročníku novopackého gymnázia má v týmu multifunkční úlohu. „Hlavně fotím a maluji. Sem tam se dostanu i k psaní," říká mladá redaktorka, která je ve festivalové redakci již druhým rokem.

A i když je již „zkušenou" pohádkovou žurnalistkou, stále se do taje tohoto řemesla dostává a zjišťuje, že ne všechny plány vytyčené na poradě jsou uskutečnitelné. „Třeba jsme chtěli udělat rozhovor se Zdeňkem Svěrákem.

Ale v redakci byl nakonec takový fofr, že jsme si s ním stačili vyměnit jen pár slov po představení Dlouhý, Široký a Krátkozraký," posteskne si studentka, která však nehází flintu do žita a již má se svými kolegy v plánu uskutečnit fotoreportáž z všudypřítomných dětských dílen. A co říká na festival a Pohádkové noviny obecně? „Moc se mi to tu líbí. A je hezké psát články pro děti a vystřídat tak všechny ty špatné zprávy, které nás stále obklopují, za mýtické světy plné vítězství dobra nad zlem."