Vše začalo posledního května roku 2013 v Kladrubech nad Labem a na dalších místech republiky zásahem policistů.
Kauza kolem údajně zmanipulovaných zakázek při opravě kladrubského hřebčína, kdy bylo postupně obviněno 18 lidí ze stavebních firem a hřebčína ze sjednání výhody a z pletich při zadávání veřejné zakázky na opravu, z pokusu o poškození finančních zájmů Evropské unie a z dotačního podvodu, nakonec skončila u soudu.
Jen jeden trest
Ten po šesti letech zatím nepravomocně rozhodl, že se skutek popsaný v obžalobě stal jen z marginální části. Výsledkem tak je, že jeden člověk dostal podmínečný trest, tři lidé trest peněžitý a 14 obviněných a pět firem soud obžaloby zprostil.
Podmínečný roční trest s odkladem na tři léta a 30 tisícovou pokutu si od soudu odnesl šéf pardubické firmy Cettus Vladimír Nový.
Ten pracoval pro hřebčín jako odborný zástupce investora, kdy přes něj měly odcházet z hřebčína obžalovaným informace o zakázce.
„Jeho primárním zájmem byla jistě oprava hřebčína, ale nepochybně chtěl získat práci pro sebe a firmu Cettus. To ale bylo v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách,“ řekl předseda senátu krajského soudu Roman Drahný.

Podle soudu se však podařilo prokázat, že v rámci „malého českého rybníčku“ zčásti docházelo k určitým domluvám a jednáním v rámci celé zakázky. Nejednalo se však o organizovaný zločin.
Konkurence vs. spolupráce
„Z odposlechů nebylo patrné, že se jednalo o něčem nekalém. Jednali spolu konkurenti, kteří měli zájem o tuto obrovskou a prestižní zakázku,“ uvedl při odůvodňování rozsudku předseda senátu Roman Drahný.
Poukázal na to, že se mohlo jednat i o variantu sjednání případného sdružení.
„Nejsou však důkazy, že se opravdu jednalo o organizovanou skupinu. Soud má před sebou kvantum obžalovaných, kteří se znají ze své stavební, popřípadě chovatelské činnosti, kteří se v malém českém rybníčku navzájem znají a v rámci republiky spolu již dříve spolupracovali, nebo proti sobě vedli konkurenční boj. V teoretické rovině tak mohlo docházet k dohodám, ale u Kladrub takové důkazy nemáme,“ dodal Drahný.
Připomněl, že nakonec zakázku získala firma CGM Czech, která posléze skončila v insolvenci.
„Toto vítězné sdružení původní rozpočet překročilo a své závazky nedodrželo,“ řekl po dvouhodinovém vynášení rozsudku Roman Drahný.
Podle něj se na firmy nemohl soud dívat jako na organizovanou zločineckou skupinu ani v případě případného dotačního podvodu.
Podle soudce nebylo při opravě hřebčína primárním zájmem obžalovaných obohatit se. U některých to byla spíše snaha sjednat na rekonstrukci firmy, se kterými již byly v minulosti dobré zkušenosti, aby se celá akce uskutečnila v požadovaných termínech a kvalitě.

Rozsudek není pravomocný. Státní zástupce Roman Borgula s verdiktem nesouhlasí a na místě se proti všem rozhodnutím soudu odvolal.
„Neztotožnil jsem se jak s právní kvalifikací, tak i se závěry ohledně pochybností o vině zproštěných obžalovaných,“ uvedl Roman Borgula.
Dodal, že skutky v obžalobě podle něj vyvráceny nebyly a jsou prokázané. „Z hlediska podezření, které tu na začátku byly předloženy a se kterými se ztotožnil i soudce Okresního soudu v Pardubicích, bylo několik obviněných vzato do vazby. Takže to není pouze názor obžaloby a státního zástupce.“
Podle něj docházelo k určitému organizování veřejných zakázek a toho, kdo má být konečným dodavatelem. Státní zástupce nesouhlasí ani s tím, že celou kauzu odnesl „jen“ Vladimír Nový.
„Soud má za to, že se jich dopustil v bohulibém úmyslu. Tohoto názoru, s ohledem na důkazy, nejsem,“ dodal.
Obhájce: Po šesti letech porodila hora myš
S rozporuplnými pocity odcházel od soudu obhájce firmy Chládek a Tintěra Tomáš Tyll.
„Uvědomme si, že na začátku bylo celkem stíháno dvaadvacet osob. A co z toho vše za šest let vzešlo? Hora porodila myš. Máme tady jeden podmíněný a tři peněžité tresty. Nic víc,“ uvedl po odchodu z jednací síně hradeckého krajského soudu .Tyl
Otřel se i o práci policie. „Na začátku celé kauzy tu byly doslova policejní manévry dvou batalionů četníků se samopaly a několikahodinové výslechy. Z toho všeho vzešlo jen šest let zmařených životů, kdy v neuvěřitelně dlouhých odposleších nebyly nalezeny žádné důkazy svědčící o vině obžalovaných,“ dodal Tomáš Tyll.
Toto vítězství u prvoinstančního soudu tak podle něj nemůže nikdy smazat skvrnu, kterou „svým brutálním způsobem v roce 2013 zásah a žaloba na klientovi zanechala“.