Dostal čtrnáct let vězení. Případ zpracovali před šesti desítkami let pro vnitřní potřeby policie Jan Spíšek, Bohumil Gregor a Ladislav Sedlák, a Deník ho tak může připomenout.
Vše začalo v listopadu roku 1960, kdy v rukou lékařů skončilo dvouměsíční miminko, které mělo zranění v ústní dutině, na mandlích a v jícnu. Jeho matka uvedla, že se mu muselo něco stát před obchodním domem Krystal v Brně, kde ho nechala před výkladní skříní a šla nakupovat. Dodala, že to mohl udělat neznámý muž, jehož viděla, jak se naklání nad kočárkem a pohupuje s ním. Po možném pachateli ale policie pátrala marně.
Zvrat nastal až 3. května 1962. Tehdy se policisté dozvěděli, že v nemocnici v Boskovicích přes veškerou snahu lékařů zemřelo měsíc staré miminko z Blanska, které odmítalo potravu, dusilo se a zvracelo. Pitva prokázala, že má v krku čtyřcentimetrový drát, který mu tam musel někdo bodnout.

Matka jakoukoli vinu popírala, ale vypovídala nevěrohodně, a tak ji soud poslal do vazby. Tam se po několika dnech k činu přiznala. Útok na plačícího potomka vysvětlovala tím, že byla rozrušena rodinnými konflikty. Druhý den ale své doznání odvolala. Pak se totéž opakovalo ještě dvakrát.
Z věznice ji ale nakonec propustili. Ve dnech 24. a 26. května 1962 totiž neznámý pachatel v Blansku a Brně zaútočil na dvě miminka, obě byla popíchána na prsou v okamžiku, kdy u kočárku nebyli rodiče. Policisté si vše dali do souvislostí. Matka propuštěná z vazby si poté vzpomněla, že dítě ponechala v Blansku chvíli bez dozoru v kočárku, a když se vrátila, silně plakalo a mělo kapičku krve na krku.
M. R. napadl sexuálně 14 miminek. Na snímku je jedna z obětí, šipky ukazují, kam zabodl špendlík.
Nedal si pozor, dopadli ho
Policisté poté prověřili stovky osob, ale bez úspěchu. Pachatel znovu udeřil dvakrát v říjnu a dvakrát v prosinci 1962. Zranil tehdy jedno dítě v Blansku a tři v Brně, všechna měla poranění v ústní dutině. V lednu 1963 v Brně někdo ublížil dalšímu kojenci, jehož rodiče ponechali chvíli v kočárku bez dozoru. To už se ve městě šířila panika, mluvilo se o sedmi mrtvých dětech a o případ se začala zajímat i vládnoucí strana. Osudným se pachateli stal útok v březnu 1963, kdy se neovládl a sexuální chtíč ukojil na dítěti přímo v domě, kde bydlel. Potkal se ale s dívkou, jež měla kočárek hlídat.
Jméno pachatele bylo pro všechny šok. 32letý M. Růžička byl naprosto bezúhonný, ženatý, měl malé dítě a pracoval jako frézař v Brně. Nejprve zatloukal, ale později přiznal celkem čtrnáct útoků na děti ve věku od tří týdnů do šesti měsíců. Na pohlaví mu nezáleželo.

Všechny činy byly sexuálně motivované, vzrušovala ho plačící miminka. Poprvé to výrazně pocítil v roce 1960, kdy cizímu dítěti v kočárku strčil do úst ukazováček. Když ho nemluvně začalo sát, tak ho to vzrušilo natolik, že měl během několika vteřin orgasmus. Pak se už při spatření opuštěného kočárku s plačícím dítětem nebyl schopen ovládat, a to ani na frekventovaném místě. Několik dětí pobodal špendlíky, přiznal se i k útoku, jenž skončil smrtí.
„Při spatření kočárku s dítětem jsem se pohlavně vzrušil. Protože v okolí nikdo nebyl, přistoupil jsem ke kočárku a rukou, ve které jsem měl spínací špendlík, jsem nahmatal krk kojence. Do kočárku jsem se ani nedíval, protože jsem sledoval okolí. Pohlavní úd jsem měl ztopořený a v silném pohlavním vzrušení jsem vrazil špendlík do krku kojence,“ popsal s tím, že neví, zda hrot ulomil už předtím nebo ho zalomil až v krku miminka. Dodal, že tyto útoky ho ale tolik neuspokojovaly, a tak se vrátil ke strkání prstu do úst dětí, při němž je ale vždy zranil nehtem, některé poměrně vážně.
Okresní soud v Blansku poslal Růžičku za mříže na čtrnáct let.