Kdo by si představoval, že pražská Celně technická laboratoř vypadá jako badatelna z amerických detektivních seriálů, kde se z okvětního plátku růže pozná za pár vteřin, kdo jej naposledy držel v ruce, jakou má barvu očí, výšku a číslo bot, šeredně by se pletl. Realita je v nenápadné budově v Praze mnohem méně bombastická. „Stává se nám často, že se na nás obracejí i kolegové z jiných státních správ a diví se, že jim výsledky analýz nepošleme obratem,“ říká s úsměvem vedoucí laboratoří Jiří Mazáč.
Vysvětluje, co všechno má zdejších dvaašedesát zaměstnanců v popisu práce. „Zkoumáme vzorky, které k nám do republiky míří ze třetích zemí. A záběr to je široký. To máte rybí kůže, oleje jedlé i nejedlé, chemikálie, kosmetiku, gumu, cigarety či výrobky z papíru,“ doplňuje při procházení zdejších laboratoří Mazáč.
První kroky vedou do přízemí, kde se v budově napěchovanou moderní technologií nachází „dědeček automobil“, tedy motor, na kterém se zkoumá, zda palivo splňuje české normy. „Ten už tu je řádku let a stále běží. V roce 2002 byl zasažen povodní. Stačila však repase a běhá dodnes. Zajímavostí je, že je stále analogový,“ říká u stroje Mazáč.
Jeden ze strojů v Celně technické laboratoři v Praze
Ve chvíli, kdy zařízení testuje vzorky, dává vzpoměnout na mlýnskou scénu z filmu Na samotě u lesa. „Je zajímavé, že když jej spustíme a říkáme o něm všechny ty zajímavosti, informace chce po nás pak každý slyšet ještě jednou,“ usmívá se vedoucí laboratoří a míří o patro výše.
Panák a doutníček
Tam se v jedné z místností nachází přístroj, který se nesmazatelně zapsal do dějin české kriminalistiky. Nukleární magnetická rezonance, která by klidně mohla mít přezdívku čichač či someliér. „Pomocí ní jsme před jedenácti lety pomáhali policii rozplétat takzvanou metanolovou aféru. Tento přístroj totiž dokázal z přítomných látek v závadném alkoholu rozkrýt všechny distribuční vlny. Pokud to převedu na víno, tento přístroj je schopen rozeznat nejen zemi původu, ale, kromě ročníku, určit i odrůdu,“ doplňuje u „čichače“ Mazáč.
Po úspěšném odhalení padělků by si klidně zdejší pracovníci, kterým ročně projde pod rukama na osm tisíc vzorků, mohli dát za odměnu doutníček. Právě doutníky jsou jediný sortiment, který se zde nezkoumá pomocí přístrojů. „Na cigarety tu máme speciální přístroj, který kouří za nás, ale u doutníků to nejde. Ty musíme otestovat na vlastní kůži. Ale nikdo se do toho extra nehrne. To víte, většinou se jedná o padělky z nejrůznějších tabákových odřezků a dalších přísad, které v doutníku nechcete,“ upozorňuje Mazáč.
Připomíná, že ve zdejších laboratořích testovali i třeba asijský čaj na hubnutí. „Měl být stoprocentně přírodní. Našli jsme v něm však chemické látky. Jednu podněcující v člověku spokojenost a druhou s účinky gutalaxu,“ poukazuje vedoucí.
126
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
