O změnu se snaží občanská iniciativa Nepromlčíme. Ve spolku se angažují lidé, kteří jsou pozůstalí obětí trestných činů, novináři, právníci či kriminalisté. „Nepromlčíme si klade za cíl otevřít společenskou diskuzi nad tématem promlčených trestných činů. Společným diskurzem chceme dojít ke zrušení možnosti v České republice promlčet trestné činy, zejména vraždy, anebo alespoň dojít k dosažení prodloužení jejich promlčecích lhůt a dostat se tak na úroveň západní Evropy,“ říká zakladatelka spolku Zuzana Kosová.

Současná benevolence českých zákonů se podle Kosové neshoduje s veřejným míněním. Podle průzkumu společnosti Ipsos, který si iniciativa nechala zpracovat, odmítá promlčení vraždy více než osmdesát procent lidí, striktně se staví také proti promlčení znásilnění.  

Průzkum proběhl v listopadu 2020 a zúčastnilo se ho 1100 lidí. Vychází z něho, že většina populace je dobře seznámená s tím, že promlčecí lhůta na některé trestné činy existuje. Více než šedesát procent Čechů tento institut označuje jako nemorální. O něco méně přísní byli respondenti vůči znásilnění. Jeho promlčení nevidí jako problém 73 procent lidí.

Iniciativa Nepromlčíme tento výsledek očekávala. „Nedivím se, že je široká veřejnost proti institutu promlčení. Proč by také měla být pro promlčení vraždy, promlčovat je nedává smysl, mrtvý přeci nevstane z hrobu a dnešní kriminalistické metody dokáží odhalovat vrahy i hluboko do minulosti,“ podotýká Kosová.

Nepromlčitelné zločiny

V Evropě jsou státy vůči závažným trestným činům méně tolerantní. Například Švédsko, Norsko a Spojené království promlčecí lhůty neuznávají vůbec, v Rakousku a Irsku jsou vraždy nepromlčitelné. V českém právu se institut promlčení objevil ještě za neosvícenských dob habsburské monarchie 17. století, plynule přešel do trestního zákoníku z roku 1852. „Ten pak platil až do roku 1950, to už jsme časově na půdě prvního československého trestního zákoníku a tam je institut promlčení v zásadě v takové podobě, jako ho známe dnes,“ vysvětluje Jiří Jelínek vedoucí katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jako jediné nepromlčitelné zločiny v Česku tedy zatím zůstávají genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které definuje mezinárodní právo.

Promlčecí lhůty u vražd její zastánci hájí několika argumenty. Mezi ně patří víra, že se pachatel sám napravil, nezájem společnosti vymáhat spravedlnost po několika dekádách a oslabováním důkazů v čase. A objevují se také argumenty, že díky promlčení dochází k menšímu zatěžování soudů. Odpůrci promlčení ale myslí především na oběti a na to, že, i symbolický trest je pro ně útěchou.  „Trestné činy se pachateli nesmějí vyplácet ani po mnoha letech. Trest viníka skutečně pro pozůstalé obětí vražd plní také jakousi psychoterapeutickou funkci principem satisfakce, zadostiučinění,“ říká známý český psychiatr Cyril Höschl.

Momentální změna zákona a případné zrušení promlčecích lhůt u vražd je spíše nepravděpodobná. Politickou podporu na nejvyšších místech nemá. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) opakovaně lhůty označila za vyhovující a přípravu změn vyloučila. Na podzim loňského roku začala platit novela trestního zákona, ta ale posunula promlčecí lhůtu pouze u zvlášť závažných vražd na dvacet let. Pachatelům těch méně přísně kvalifikovaných nechala naději na promlčení po patnácti letech.