„Víte, když ten ústav hořel, tak jsem se podívat nešla. Bylo to na mě moc. Občas i teď, když jdu třeba na poštu nebo úřad, a jdu okolo těch zarostlých ruin, tak mě někdy i zamrazí. Ta vzpomínka se občas zkrátka vrací," popsala před časem Deníku své zážitky starší žena z Měděnce, která chtěla zůstat v anonymitě.

Lidé dodnes, přestože uběhlo už více než 35 let, nechtějí o nešťastné noci mluvit. Svou roli v tom hraje tragičnost události, ale také to, že se o ni později začala zajímat média a vznikl známý film Filipa Renče Requiem pro panenku. Tento snímek podle některých zkresluje tragickou událost.

Více o aktuálním tragickém požáru ve Vejprtech se dočtete zde:

V plamenech tehdy zahynulo 26 mladých žen, vesměs bezmocných, mentálně postižených klientek zařízení. Oheň založila jedna z dívek, tehdy šestnáctiletá Eva, která přitom do podobného zařízení vůbec nepatřila. S impulzivní a nezvladatelnou Evou si ale tehdejší úřady nejspíš neuměly poradit jinak. Požár založila podpálením skříní, kvůli zamčeným telefonům trvalo poměrně dlouho, než se o události dozvěděli hasiči. Budova neměla nouzové východy a dívky, které v ústavu žily, nebyly většinou schopné pochopit vážnost situace a samy včas utéct.

Amnestie prezidenta Havla 

Nezletilá Eva dostala po soudním procesu pětiletý trest, odsouzeno bylo také několik osob z personálu. Eva nakonec vyšla z vězení až v roce 1993 po amnestii prezidenta Václava Havla. Během výkonu několikrát napadla a zranila strážné a tak se ji k původnímu trestu přičítaly další roky. Na svobodě našla Eva azyl u jezuitského kněze Františka Lizny a na konci 90. let podstoupila změnu pohlaví stal se z ní René.

Po konci téměř desetiletého partnerského vztahu se málem znovu dostal do vězení poté, co zapálil byt a ohrozil obyvatele činžovního domu. Nakonec ale před osmi lety skončil v brněnské psychiatrické léčebně. Tam žil až do konce letošního července, kdy se nevrátil z vycházky. Svůj život ukončil skokem pod vlak.