Násilí v rodinách zažívá 14 procent českých dětí, v průměru dvě až tři děti v každé běžné školní třídě. Šest až deset dětí ročně na následky násilí v rodinách zemře. Za posledních sedm let byla v Česku utýrána bezmála čtyřicítka dětí, 700 si odneslo trvalé následky, více jak tři stovky dívek otěhotněly v důsledky znásilnění a péči psychologa potřebovalo kvůli domácímu násilí 12 500 dětí.

Do zmíněných čtrnácti procent dětí patří i ty, které trpí svědectvím násilí mezi blízkými a jeho často otřesné zážitky s ním nikdo odborně nezpracuje. „Když se děje v rodině nějaké násilí, sledujeme hlavně agresora a jeho oběť, což jsou často táta a máma. Dítě sebereme a dáme do ústavního zařízení nebo do pěstounské péče. Odborné pomoci se dočká jen zřídka. Jeho rány a traumata z domácího násilí ale musí být ošetřeny,“ uvedla poslankyně KDU-ČSL Pavla Golasowská, jež se dlouhodobě zabývá tématikou ochrany ohrožených dětí.

Děti s vývojovými traumaty se ve škole často projevují hlasitě, agresivně a chaoticky, protože přesně tyto projevy zažívali doma. Navíc se takové dítě nachází stále ve stresu a jeho hlava je neustále v pozoru, kdy znovu přijde nebezpečí.
Jak se to chováš?! rozčilují se učitelé. Za nekázní žáka se může skrývat trauma

Již sedm let se těmto dětem snaží pomáhat Centrum Locika. To pracuje s celou rodinou, jež se potýká s násilím, a upřednostňuje při tom zájmy dítěte. Jak upozornila jeho ředitelka Petra Wünschová, často trvá dlouhé měsíce až několik let od doby, kdy je násilí v rodině odhaleno, než se dítěti dostane odborné pomoci. „Do té doby se ho stále jen někdo ptá na to, co vidělo, takže se musí znovu a znovu vracet k traumatickým zážitkům. Nikdo se ho ale nezeptá, jak se má, jak na tom je.“

Dopady špatného zacházení s dětmi
(počet dětí celkem v době 2015-2021)
Hospitalizace: 1315
Tělesné poškození: 700
Nutnost poskytnutí psychologické pomoci: 12 505
Posttraumatická stresová porucha: 1116
Úmrtí: 39
Těhotenství: 304

Zdroj: Nadace Sirius

Locika proto 15. září otevřela jako první v republice Dětské advokační centrum. Zde se nachází přívětivá výslechová místnost, kde si s dítětem popovídá proškolený expert. Do centra dorazí zástupci všech institucí, jichž se případ daného domácího násilí týká – policisté, kriminalisté, sociální pracovnice, státní zástupce, psycholog, psychiatr a případně další aktéři. Dítě kromě toho dostane svého průvodce, právního zmocněnce a projde nezbytnou psychoterapeutickou péčí.

Jak vylíčila šéfka Lociky Petra Wünschová, v běžné praxi dítě, které zažilo domácí násilí, navštíví až patnáct institucí, je podrobeno výslechům na sociálce, na policii či u soudu a projde dvěma typy soudně-znaleckého zkoumání. „Myšlenka Dětského advokačního centra je jednoduchá. Místo aby dítě chodilo na patnáct různých míst, přijdou všichni odborníci za ním sem. Tím si nezletilý ušetří další stres. Když jde do nemocnice pro posudek, myslí si, že je nemocné, když se dostane k soudu, obává se, že něco provedlo, na policii se bojí, že na něj něco mají,“ popsala Wünschová. Jak uvedla poslankyně Pavla Golasowská, k pražskému Dětskému advokačnímu centru by měly přibýt další v různých krajích Česka.

Otevření Dětského advokačního centra. Zleva: Poslankyně Pavla Golasowská, ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka, ředitelka Centra Locika Petra Wünschová a ředitelka Nadace Sirius Dana Lipová.Otevření Dětského advokačního centra. Zleva: Poslankyně Pavla Golasowská, ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka, ředitelka Centra Locika Petra Wünschová a ředitelka Nadace Sirius Dana Lipová.Zdroj: se svolením Centra Locika

Advokační centra úspěšně fungují v mnoha evropských státech, celý jejich systém existuje v severských zemích pod názvem Barnahus, tedy „Dům dětí“, podobné zařízení mají i na Slovensku. „Děti, které zažily domácí násilí často říkají, že výslechy a soudy bylo to nejhorší co v životě zažily. Horší, než samotné násilí,“ uvedla švédská expertka na ohrožené děti Olivia Lind Haldorssonová, ředitelka organizace, jež sdružuje 36 advokačních center z více jak 22 zemí v Evropě. Nyní sem patří i česká Locika.

Jak také Haldorssonová sdělila, tahání dětí po nejrůznějších institucích, neprofesionální výslechy, nedůvěra ze strany dospělých a také roky se táhnoucí procesy vedly k tomu, že se mnoho případů domácího násilí přestalo hlásit. Lidé totiž nabyli přesvědčení, že to stejně nemá cenu a dítě by jen zažilo další traumata. Naopak po zavedení advokačních center se obnovila důvěra v systém, přibývalo hlášení a děti odpovídaly mnohem obsáhleji a bez zábran. „Ve výsledku jsou tedy tato zařízení užitečná nejen pro děti, ale i pro celou společnost,“ dodala.

Na duševním zdraví dětí se může podepsat řada faktorů.
Duševních nemocí u dětí přibývá. Včasný zásah může odvrátit katastrofu

Rozšiřování Dětských advokačních center má podporu i u ministra práce a sociálních věcí Mariána Jurečky. „Děti mají v případě domácího násilí nejhorší podmínky, jak se bránit a jak situaci řešit. Vítám proto takovouto včasnou a všestrannou pomoc, kterou tolik potřebují,“ uvedl. ˇ

Nadace Sirius, jež Centrum Locika finančně podporuje, zpracovalo analýzy, jak jsou české rodiny ohroženy domácím násilím. Zjistila, že jeho případů je až padesátkrát více, než kolik jich zjistí sociálka. Ředitelka Nadace Dana Lipová varovala, že vlivem stoupající nervozity nejprve kvůli covidové pandemii a nyní kvůli energetické krizi, zdražování a napětí kolem války na Ukrajině násilí v rodinách ještě dále stoupá. Přitom ale klesá počet nahlášených případů. To může podle Lipové naznačovat, že násilí v rodinách neumíme odhalit, popřípadě veřejnost nemá důvěru v systém, že by nahlášení něčemu pomohlo.