Ve skutečnosti vztah provázelo značné napětí. Tragédii nedokázaly zabránit ani předchozí kontakty s psychiatry, psychologickými pracovišti, manželskou poradnou či vztahovou koučkou. Z výpovědí rodičů zavražděné, kteří se dnes starají o vnoučata, jejichž matka zemřela a otec skončil v cele vazební věznice, vyplynulo, že se setkaly dvě poměrně komplikované osobnosti. K urovnání poměrů nakonec nepřispěl ani odchod z rušné Prahy, když si pár, tehdy ještě s prvním dítětem, před léty pořídil dům ve středních Čechách.

Dva závažné útoky

Na tom, co se osudného dne odehrálo, se státní zástupkyně s obžalovaným Jaroslavem M. (44) shodují. Souzený muž nejprve v ložnici několik minut tiskl manželce polštář na obličej, až se pomočila – a pak jí v koupelně podřízl pravé zápěstí a levé předloktí; i tam pak mělo dojít na dušení či rdoušení. K tomu, že manželku sprovodil ze světa, se vazebně stíhaný muž přiznává. „Ten skutek jsem spáchal – a velice toho lituji. Velice mě mrzí, že jsem se tohoto jednání dopustil, a plně se k tomu doznávám,“ konstatoval muž, který před zadržením působil jako systémový specialista pracující s elektronickými zařízeními.

Činem, který zřejmě předem neplánoval, podle všeho vyvrcholily dlouhodobější partnerské neshody provázené i mužovou žárlivostí či nevolí v souvislosti s tím, že ženu lákaly koníčky v podobě jezdectví či výletů s někdejšími spolužačkami, a naopak její nelibostí nad tím, že partner neplní, co slíbil: zůstat s dětmi doma na rodičovské dovolené (na což však od března dojít mělo). A nedařilo se mu ani najít větší dům pro rozrůstající se rodinu. Tak to, jak alespoň vyplynulo z výpovědí v jednací síni, oba zřejmě vnímali. Schylovalo se k rozvodu, který si muž nepřál, avšak jeho partnerka ano – a z domu, kde nakonec vydechla naposledy, mínila odejít. Možná k milenci, možná do pronajatého bytu. Co přesně plánovala a jaké k tomu měla finanční možnosti, pořádně nevědí ani její nejbližší. Podle všeho se chtěla osamostatnit bez dětí; počítala s tím, že o potomstvo se přinejmenším na nějakou dobu postará manžel. Byť i slova jako střídavá péče v jednací síni zazněla.

Tak vypadala atmosféra, která vyústila ve vraždu. Běžné odpoledne a večer trávené s dětmi však nedávaly tušit, k jaké noční hrůze se schyluje. Dokonce prý ani ve chvíli, kdy si žena telefonovala s přítelem – Jaroslav M. prohlásil, že raději zavřel dveře, aby to neslyšel. Pak podle jeho výpovědi následovala debata o tom, jestli je rozvod nutný, nebo by šlo manželství zachránit, a dokonce prý došlo i na něžnosti. Pak ale přišla rána: „Ona řekla, že veškeré city ke mně předstírala. A že kdyby se dcera narodila postižená, tak by nás to třeba sblížilo, ale když se narodila zdravá, tak nás nic nepojí…“

Na to muž podle své výpovědi reagoval tím, že jí přitiskl polštář na obličej – a držel, dokud se nepřestala hýbat. Pak ji prý křísil, aby se probrala z bezvědomí. Následovala cesta do koupelny – údajně proto, aby ji osprchoval, protože byla počůraná – a přišel smrtící úrok. „Nedokážu říct, z jakého pohnutí: viděl jsem nůž připravený na zahradnické práce a pořezal ji na obou rukou,“ vypověděl. S tím, že když bral tento nástroj do ruky, ještě nepomýšlel na vraždu, ale na sebevraždu; chtěl skoncovat s vlastním životem. Události ale vzaly jiný spád. A protože žena bojovala, zmítala se a křičela, ještě chmátl po nějaké textilii. Hadr jí někam tiskl; snad na hrdlo, snad k ústům jako roubík.

První přiznání synovi

„Tímto způsobem jsem sprovodil manželku ze světa. Je mi to velice líto. Udělal bych všechno pro to, abych to mohl vrátit a ředit naše problémy jinak,“ kál se v jednací síni. Pak zašel za nejstarším synem, aby mu řekl, co provedl. A zatímco školák telefonoval babičce a dědovi, pachatel skutku volal na policii.

Ačkoli prarodiče cestou na místo hnali auto na plný plyn, na tragédii už nic změnit nemohli. Do domu je policisté ani nepustili. Ještě však existovala naděje. Ta pohasla až ve chvíli, kdy jim lékař přišel sdělit smutnou pravdu: resuscitace k úspěchu nevedla, jejich dcera zemřela. I věci pro vnoučata jim pak balili krizoví interventi.