Nebylo to bohužel poprvé, kdy v Klánovickém lese, v metropoli patřícím mezi oblíbené odpočinkové oblasti, měli práci detektivové z 1. oddělení pražské kriminálky a jejich technici v souvislosti s vyšetřováním násilného úmrtí.

V červnu 2014 zde šokoval nález částečně spáleného mužského těla. Jestliže se zprvu mohlo zdát, že by mohlo jít o sebevraždu s poněkud neobvyklými okolnostmi, pitva jasně potvrdila podezření na vraždu: cizinec, který do lesa vyrazil s detektorem kovů jakožto amatérský „hledač pokladů“ ukrytých v zemi, byl zastřelen. Třemi ranami do hlavy.

Místo, kam se vydal pátrat po kovech ukrytých v zemi, si nevybral náhodu: měl zprávy, že v oblasti kdysi pobývali vojáci. A 33letý Uzbek se o armádní minulost a artefakty z druhé světové války intenzivně zajímal; ostatně to potvrzoval i jeho „vojenský“ styl oblékání.

V Klánovickém lese se však ocitl v nesprávnou chvíli na špatném místě: náhodou se pohyboval v oblasti, kam si zrovna přišel zkontrolovat své tajemství padesátiletý Oldřich Konrád. Zloděj vykrádající ve velkém rodinné domy si právě zde vybudoval podzemní skrýš kořisti. A vydal se obhlédnout, zda je vše v pořádku. Pohled na detektoráře pohybujícího se v blízkosti ho znepokojil: dostal strach, že jeho skrýš s „pokladem“, jak sám říkal, může být objevena.

Tři rány do hlavy a požár těla oběti

Jak to přišlo, že setkání obou mužů skončilo vraždou, ví přesně jen sám Konrád. Po svém dopadení i posléze u soudu tvrdil, že nevítanému cizinci původně chtěl jen sebrat detektor kovů. Uchránit tím svůj „poklad“ před objevením – a následně ho snad přestěhovat do bezpečí. Strhla se však potyčka, při níž z pistole ráže 6,35 mm, kterou držel v ruce, čtyřikrát vystřelil. Dvakrát do vzduchu, dvakrát na protivníka, když předchozí rány zůstaly bez ohlasu.

Tvrdil, že tak reagoval na situaci, kdy ho muž s detektorem během pranice tloukl do hlavy svou lopatkou a sevřel mu i ruku s pistolí. Až po páté prý vystřelil záměrně: do levého spánku; to označil jako „ránu z milosti“ – prý aby se zraněný muž netrápil. Tahle verze však neladila se zjištěními expertů: dvakrát nešlo o výstřely z bezprostřední blízkosti; kulky přilétly z větší dálky a jen jedna rána vyšla z pistole přiložené přímo na kůži.

Po vraždě, k níž došlo 11. června, si pachatel nejen odnesl detektor kovů patřící oběti, ale také vykopal uloženou kořist z vloupaček a věci si vzal domů. Ne však na dlouho: vše po několika dnech opět ukryl obdobným způsobem; tentokrát na Berounsku poblíž Srbska. K této skrýši se zakopanými boxy s „pokladem“ po svém dopadení v roce 2016 kriminalisty sám dovedl. Obsahovala zlaté šperky, plakety a mince, které pak kriminalisté evidovali v kilogramech, hodinky, milion a čtvrt korun v hotovosti i pět střelných zbraní.

Na místo činu v Klánovickém lese se Konrád den po vraždě vrátil s technickým benzinem. Poté, co oběti sebral mobil, tělo hořlavinou polil a zapálil. Jednak chtěl znesnadnit identifikaci, jednak jako recidivista dobře věděl, že na místě činu mohl zanechat drobné stopy, které by k němu mohly vyšetřovatele přivést; třeba prostřednictvím analýzy vzorků DNA. V jednací síni pražského městského soudu pak v červnu 2017 tvrdil, že se před zapálením těla modlil.

close Postřehy lidí bydlících nedaleko místa dvojnásobné vraždy v Klánovickém lese. info Zdroj: Deník/Radek Cihla zoom_in Postřehy lidí bydlících nedaleko místa dvojnásobné vraždy v Klánovickém lese

Přiznal se i k tomu, že nestřílel poprvé. Už půl roku před vraždou v Klánovickém lese byl odhalen (ale ne dopaden) při vloupání do domu v Praze 9 – skutek spáchaný v Dolních Počernicích v čase Vánoc 2013 také tenkrát vyvolal značnou mediální pozornost – a postřelil svědka, který se ho na útěku snažil pronásledovat. Právě shoda se zbraní z dolnopočernického případu pomohla objasnit vraždu hledače pokladů, poté, co byl Konrád dopaden jako pachatel série vloupání do rodinných domů v Praze a na území dalších pěti krajů. Klec spadla 12. prosince 2015 v lokalitě Malšovice na východním okraji Hradce Králové. I tehdy měl u sebe pistoli připravenou ke střelbě.

Dostal trest odnětí svobody v trvání 25 let. Ve hře mohl být i trest na doživotí, avšak podle předsedkyně senátu Hany Hrnčířové nešlo o čin vybočující z běžných znaků trestné činnosti obdobného charakteru. Prostě: pachatel chladnokrevně a nemilosrdně zastřelil člověka překážejícího jeho plánům. Mimochodem: za pokus o vraždu už byl Konrád odsouzen také v roce 1990 (za útok bajonetem a ohrožování muže, který se pak ho pokoušel zadržet).

Pražský městský soud mu tehdy vyměřil sedm let vězení, ale vzhledem k amnestii prezidenta Václava Havla mu byl trest zkrácen na tři roky. V mezidobí byl ještě odsouzen za krádeže a nedovolené ozbrojování soudy v Kolíně a v Hradci Králové.

Úkryt vraha z Karlova náměstí

Stejnou výměru trestu jako Konrád – 25 let – dostal nakonec také vraždící střelec David Lubina, jehož osud byl s Klánovickým lesem spojený již v roce 2005. Tehdy 31letý Lubina zabil 13. září na Karlově náměstí střihače televize Nova Michala Velíška. Ten byl v době volna venku s roční dcerou v kočárku a zastal se mladé ženy, kterou Lubina obtěžoval. Otázku, zda nepotřebuje pomoc, když si k ní na lavičku přisedl chlap s pistolí, zaplatil Velíšek životem – a jeho jméno dnes nese ocenění udělované každoročně statečným lidem.

Lubina se pak uchýlil právě do Klánovického lesa, kde si vykopal podzemní úkryt a vytvořil v něm značné zásoby potravin. Využil při tom dovednosti získané v rámci speciálního armádního výcviku, který absolvoval vojně. Svoji utajovanou noru ale opouštěl – a to se mu po třech týdnech stalo osudným. Policisté ho dopadli počátkem října 2005 u stanice metra na Černém Mostě. Pistoli tehdy u sebe neměl, byl ale ozbrojen bajonetem a nožem.

Dvakrát vystřelit sice Lubina neplánoval, ale pistoli měl odjištěnou už ve chvíli, kdy si ke studentce svačící na lavičce přisedl a začal blábolit o tom, že pokud s ním nepůjde, dostane kulku do páteře nebo do ledvin. A nenechal se odbýt, ani když mu vyhlédnutá oběť nabízela, ať si vezme její kabelku, ale nechá ji na pokoji. Velíška, který šel na pomoc, Lubina prostě odstranil.

Byl prý notně opilý. Podle všeho se chystal loupit – a právě alkoholem si dodával odvahu. Za loupež už byl ostatně v minulosti odsouzen; také předtím byl souzen, a to za krádeže i výtržnosti. Původně mu městský soud vyměřil 23letý trest, Vrchní soud v Praze ale verdikt o dva roky zpřísnil.

Podivné pohnutky lesního vraha jako pokračovatele Hepnarové

V souvislosti s nynějším mordem v Klánovickém lese se také vracejí vzpomínky na Viktora Kalivodu ze Slaného, který se zapsal do paměti i do dějin zločinu jako nechvalně známý podivín s přezdívkou lesní vrah. Zabíjel v roce 2005, kdy v lese u městyse Nedvědice na jižní Moravě 13. října zastřelil manželský pár na houbách a 16. října pak na Kladensku u Malíkovic podnikatele na procházce se psem.

Vraždil legálně drženou pistolí, kterou si pořídil z výhry v tehdy populární vědomostní soutěži televize Nova Chcete být milionářem (získal 320 tisíc korun, což představovalo nadprůměrný výkon). A tehdy 28letý muž s nadprůměrnou inteligencí podle všeho plánoval, že připraví o život ještě desítky dalších lidí, vybraných při náhodných setkáních! Naštěstí ho středočeští kriminalisté záhy dopadli: čtyři dny po střelbě na Kladensku. I díky domu, že na místech činu zanechával (snad i záměrně?) množství stop. Po zadržení se k vraždám s kamennou tváří a bez emocí či náznaků citu přiznal – více ale neřekl. Své pohnutky tedy detailně neobjasnil. Jen něco naznačil až při jednání odvolacího soudu.

Zřejmě v jeho řádění vyústily pocity zamlklého samotářského syna z dobré rodiny, který i přes zjevné nadání nedokázal dokončit žádnou ze tří vysokých škol, které začal studovat – a neudržel si ani práci u policie či místo řidiče pražské tramvaje. Pokud se podařilo pozadí jeho světa rozkrýt, pod vlivem depresí dojížděl do Prahy, kde se proházel po Nuselském místě s úmyslem skočit dolů (avšak nenašel k tomu odvahu) – a postupně se oddával fascinaci osudem někdejší vražedkyně Olgy Hepnarové.

Ta jako čerstvě 22letá, pod vlivem deziluze z nepochopení okolním světem, kdy jí z jejího pohledu všichni úmyslně ubližovali a byli zlí, 10. července 1973 úmyslně najela vypůjčeným nákladním vozem do lidí čekajících na tramvajové zastávce v dnešní pražské ulici Milady Horákové (tehdy pojmenované jako třída Obránců míru). Ve snaze pomstít se společnosti zabila osm lidí a zranila dalších dvanáct. Byla odsouzena k trestu smrti a v roce 1975 popravena oběšením v pankrácké věznici.

Kalivoda prý začal spřádat plány na obdobný čin ve formě pomsty lidem, jaký Hepnarová spáchala čtyři roky předtím, než on přišel na svět. Dokonce opakovaně vyrazil s pistolí do pražského metra, kde chtěl střílet do cestujících na trase C. K tomu, aby svůj záměr naplnil, však nenašel odvahu. Zjevně ji déle sbíral i k tomu, aby začal popravovat jemu neznámé lidi v lese.

Kalivoda v roce 2006 dostal výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, ale za mřížemi dlouho nepobyl. Odvahu i příležitost skoncovat se životem našel ve valdické věznici: 26. září 2010 tam spáchal sebevraždu. Bylo mu 33 let.