Při líčení v úterý vypovídali například matka či kamarádka obžalované anebo ředitelka Krajské veterinární správy Mária Slepičková. Řešil se hlavně stav objektu a zvířat. V obou případech mluvili svědci o velkém nátlaku, jak na majitelku zvířat před odebráním, tak na orgány státní správy při samotném odebrání. Svědci obhajoby se také shodli na tom, že za vším je zájem o pozemky.

„Dceři bourali ohrady, přijela brečela, jezdila zvířata krmit v noci, aby ji netočili kamerou. Tlak se zvyšoval. Ohrady byly úmyslně bourané, velký tlak souvisel se zájmem o pozemky. Dcera si brala nemocné koně na dožití. Byli v ohradách. Kdosi ničil i ploty. Najížděli na ně traktorem či náklaďákem. Už pak neměla sílu, někdo ji věčně škodil. Čekali až se vyprázdní miska, kterou pak vyfotili. Staveniště tam bylo to přiznávám. Tlak sílil a sílil až přišlo odebrání zvířat,“ řekla matka obžalované.

Dodala, že dceři kupovala seno, krmení, oplocení. „Slyšeli jsme, že když neprodá pozemek za stovku, přijde exekutor a bude to zadarmo. Ten tlak na pozemky cítíme i dnes. Přijde klient z realitky a soused ho vyhání. Osobně jsem u toho ale nebyla, vím to od pána z realitky. Jedna část je stále k prodeji. Na druhé jsme chtěli stavět bydlení,“ konstatovala matka obžalované, která je od loňského roku spolu s manželem novou majitelkou zmíněných pozemků.

Postřelený pes nalezený u Libiny při ošetření na veterinární klinice v Litovli
Česko řeší sérii brutálního týrání zvířat. Pachatelé končí nejčastěji v podmínce

Zranění zvířat si nikdy nevšimla. A za škrábance podle její výpovědi mohou ti, co jim bourali ohrady. „Koně pak utekli, kam neměli a tam se zranili. Měsíčně jsme platili 20 až 30 tisíc měsíčně za krmení. Někdy víc, někdy méně. Dcera se o ně starala. Starosta Křižovatky volal manželovi a chtěl se dohodnout. Na čem, to neřekl. Kdo boural ohrady? Nevím, ale zcela jistě byl to úmysl,“ dodala matka obžalované.

Velmi podobně vypovídala další svědkyně. Je to známá obžalované, která ji jezdila na statek pomáhat. „Paní Spáčilovou znám šest sedm let. Nikdy koně netrápila. Měli vodu, krmení, pohyb. Znečištěné boxy, co byly vidět v reportáži, se nepoužívaly. Přes léto byli koně venku. Krmení a přístup k vodě měli. Když už se něco stalo, zranění, okamžitě se to řešilo. Hlásili jsme to, policisté nás vyhodili, že si za to Spáčilová může sama. Nemohu říct, že by nám někdo z nich pomohl,“ řekla svědkyně.

Kontrola veterinární správy

Před soudem vypovídala také ředitelka krajské veterinární správy (KVS) Mária Slepičková. „Dostali jsme podnět na nevhodný chov zvířat a možné týrání. V roce 2020 jsme byli na místě a zjistili chov 15 koní a šesti psů. Koně byli v dobré kondici. Kontrola byla předem ohlášená, protože paní Spáčilová bydlela jinde, tak, aby kontrola nebyla zmařená. Psi se chovali přátelsky, neútočili. Nebyli vyhublí, dobrá kondice. Jeden pes byl uvázaný, ale pohyb nebyl omezen. Mohl se schovat před nepřízní počasí. Uvázaný prý byl proto, že je prý útěkář a navíc byl podle majitelky v léčení. Dalším podnětem byla fotodokumentace, kde pes tahá zbytky zvířete. Na další fotce byl vyhublý kůň. Paní Spáčilová nám řekla, že kůň uhynul. Pán, co se tam o zvířata staral, ho jen přikryl a odešel. Psi ho poté sežrali. Postup nebyl správný. Měl neprodleně informovat majitelku a další orgány. Zajistit, aby se k němu jiné zvíře nedostalo. Podle Spáčilové byl kůň neléčitelný. Předložila doklad o likvidaci zvířete. Poté jsme zjistili, že fotky stěžující si strany byly rok staré,“ popsala návštěvu Slepičková.

Likvidace chovu napadeného ptačí chřipkou. Ilustrační snímek
Týrání zvířat nás přibližuje k nové pandemii, varují ochránci před mutacemi virů

Poté se na tom samém místě objevila ředitelka KVS neohlášeně v roce 2022. Ozývaly se totiž opět hlášky, že to není v pořádku. „Situace byla zcela jiná. Bylo tam devět koní. Volně se pohybovali. Stav kolem statku byl ve značně neutěšeném stavu. Suť, hřebíky, kolíky, kovové dráty. Prošla pastvinu. Zbytek trávy, dlouhodobé sucho. Nějaké krmivo v ohradě měli. Byli v dobré kondici, ale byla vidět starší zranění. Drobné klisny a větší koně pospolu, což není dobře. S majitelkou se nám nepodařilo spojit. Jedné klisně s hříbětem jsme dali se sousedy vodu. Pak přišly další podněty a videa. Opět jsme jeli na místo. Byly tam osoby, které žádaly, abychom zvířata okamžitě odebrali. Byl na nás činěn velký nátlak ze strany těchto osob. Jejich jednání bylo nepříjemné. Ochránkyně nám byly v patách, kam jsme se hnuli. Museli jsme požádat policii o pomoc, abychom mohli dělat svou práci,“ líčila před soudem Slepičková situaci před odebráním zvířat.

Koně měli podle Slepičkové problémy s kopyty, oděrky, otlačeniny. Psi byli v kondici slabé až vyhublí. Ti starší na tom byli lépe. Zřejmě proto, že ty mladší nepustili k jídlu. „Prošli jsme celý statek. Našli jsme kostru psa. Bohužel byl tento pes za zavřenými dveřmi. Nelze vyloučit ani potvrdit souvislost zavřené místnosti s úmrtím. Byly by to jen spekulace. Vše pod tlakem lidí z různých spolků. Tlak byl nevybíravý, nechyběly výhrůžky. Dokonce i tím, že se postarají o to, abych skočila v zaměstnání. Při mé druhé návštěvě už tam nebylo pro koně bezpečno. Statek za dva roky strašně zpustnul. Koně proto museli z prostředí pryč. Bylo to totiž ze dne na den neopravitelné nebezpečí. Pokud by bylo prostředí, na odebrání to nebylo. Nejvýš jsme mohli něco vytknout. V zanedbaní jsme neviděli úmysl,“ dodala Slepičková.