Za otcovraždu zůstává v platnosti desetiletý trest odnětí svobody, který je již pravomocný. Odsouzený má dále příbuzným vyplatit bezmála tři čtvrtě milionu korun jako náhradu nemajetkové újmy a podrobit se psychiatrickému léčení v ambulantní formě.

Předseda odvolacího senátu Michal Hodoušek zdůraznil, že ke zmírnění trestu odnětí svobody, uloženého na samé spodní hranici rozpětí sazby dané trestním zákoníkem, není důvod. Pro rozhodnutí o mimořádném snížení trestu pod hranici zákonné sazby, což požadovala obhajoba, neshledal vrchní soud důvod.

Byť nezpochybňuje lítost vyjadřovanou souzeným mužem ani argumenty hovořící o komplikovaných vztazích v rodině a trvalém napětí, požadavku na mimořádné snížení výměry trestu pod zákonnou sazbu není možné vyhovět. Brání tomu mimo jiné způsob provedení činu: útočník oběti zasadil 12 bodných ran; dvě třetiny z nich zezadu. Je tedy zřejmé, že cílem útočníka bylo zabíjet.

Souzený muž se hájil tím, že poté, co se kvůli ztrátě zaměstnání i bydlení v Praze musel po rozchodu s přítelkyní vrátit domů, čelil neustálým otcovým výtkám a soustavnému peskování. Argumentoval mimo jiné tím, že atmosféra v rodině byla taková, že to vedlo k rozvodu rodičů – což ho prý výrazně poznamenalo; navíc se krátce před činem podrobil drobnější stomatologické operaci.

Tohle vše podle jeho slov sehrálo svou roli ve chvíli, kdy se s otcem dostal do sporu u kotle. Důvod byl banální: zatímco táta zatápěl, on trval na tom, že to není třeba, protože v domě chladno není.