Matce zasadil sedm ran nožem, zlomil o ni čepel. Udat se šel k soudu

Zavíracím loveckým nožem (s čepelí o délce 8,7 centimetru, jak upřesnil státní zástupce Jakub Grmela) jí zasadil sedm ran do hlavy a krku – špička se při tom odlomila a zůstala v těle napadené – a ještě jí způsobil dvě řezné rány na předloktí, když se snažila bránit. Jen souhrou šťastných okolností útok přežila bez následků a v nemocnici pobyla jen dva dny. Kdyby však nůž zasáhl některou z velkých cév, následky by byly fatální. Ostatně i v důsledku utrpěných zranění mohla vykrvácet, kdyby se nedočkala rychle poskytnuté odborné pomoci…

Částečnou vinu za to, co se stalo, žena dává sobě. Kdyby prý neprodala svůj byt, kde společně žili ještě s podnájemníkem, neodešla do domova s pečovatelskou službou a syna nepostavila do situace, že si musel hledat bydlení, ke krvavému incidentu by podle ní nedošlo. Uvedla také, že neusiluje o jakékoli odškodnění za způsobenou újmu: „Pořád je to můj syn.“

Hned po činu se šel udat k soudu

Středočeský krajský soud začal projednávat případ pokusu o vraždu, který letos 11. března šokoval nejen Příbram, kde k činu došlo. Do médií se tehdy dostaly informace, že v domě s pečovatelskou službou přišla na recepci požádat o náplast klientka, jíž se řinula krev z ran způsobených nožem. A jen chvíli nato se k okresnímu soudu – na místo, které dobře znal, protože už tam byl opakovaně souzen – dostavil muž prohlašující, že se jde udat, protože právě pobodal mámu. Když pracovnice justiční stráže zavolala na tísňovou linku policie, počkal na příjezd hlídky a v klidu se nechal zadržet.

Kvůli schizofrenii zabila studenta. Vražedkyni léčili s pomocí elektrošoků

Obžalovaný M. H. (jehož nelze blíže jmenovat, aby nedošlo k prozrazení totožnosti jeho matky jakožto oběti násilného trestného činu) vystoupil s prohlášením viny: potvrdil, že toho, co je uvedeno v obžalobě, se skutečně dopustil. Takové prohlášení může jednání soudu výrazně urychlit, protože lze vypustit dokazování. To se však tentokrát nestalo: soud prohlášení viny nepřijal. Předseda trestního senátu Jiří Wažik uvedl, že považuje za potřebné, aby se odehrálo standardní hlavní líčení s posouzením všech okolností skutku. Už proto, že připadá v úvahu změna právní kvalifikace spáchaného činu – na přísněji trestané vražedné jednání „spáchané s rozmyslem nebo po předchozím uvážení“. Navíc dojde také na detailní výslechy znalců z odvětví psychiatrie a psychologie k duševnímu stavu obžalovaného.

Nečekaný problém s bydlením

Sám M. H. v jednací síni uvedl, že s matkou a jejím podnájemníkem bydlel v jejím bytě sedm let. Tři dny před činem ho zaskočilo, když se vrátil z brigády a byt byl prázdný. Vyšlo najevo, že ho matka prodala. Byť se pak i podle vlastních slov snažila situaci zvrátit, vzít zpět už se to nedalo. „Já se pokusil něco si udělat, ale nedošlo k tomu,“ uvedl obžalovaný, jak reagoval. Z jeho slov vyplynulo, že si za tři tisíce koupil pervitin, který si aplikoval; údajně s představou, že to nepřežije. Prý však jen po tři hodiny špatně dýchal. Že užil pervitin, avšak zřejmě nikoli bezprostředně před činem, potvrdila i toxikologická analýza.

Navštívit matku v pečovatelském domě se vydal s požadavkem nechat si zajistit nové bydlení – nebo s cílem alespoň získat peníze na nájem. Oba popřeli, že by mezi nimi došlo k hádce. Prostě najednou vytáhl nůž. „Vůbec jsem necítil ruce,“ opakoval v jednací síni – stejně jako několikrát zdůraznil, jak je rád, že matka přišla k soudu po svých a uzdravila se bez následků. Tvrdí, že nejprve měl v hlavě prázdno – ale když matka zakřičela, uklidnil se. Ihned přestal útočit a z domova odešel ; nůž odhodil do nejbližšího kanálu. Pak zamířil rovnou k soudu. „Když jsem tam šel, neměl jsem úmysl tohle udělat,“ trvá na tom, že se matku vydal navštívit jako syn; ne jako vrah. „Je kravina, že jsem to udělal. No, už se stalo,“ řekl u soudu.

Hodný kluk, citový. Ale divný

Matka si podle vlastního vyjádření vyčítá, jak se k synovi zachovala v souvislosti s prodejem bytu. Míní, že nechat ho na holičkách neměla. Psychicky však už prý soužití nezvládala. Nevyčítá mu, že na domácnost nepřispíval; nic po něm ani nechtěla. Zavíral se ale v pokoji, trpěl samomluvou, tvrdil, že „po něm jdou“, nezřízeně se drhnul, když bezdůvodně tvrdil, že je špinavý od písku, odmítal jíst doma dělané jídlo – obstálo jen to přinesené „v krabičkách“ – i používat domácí talíře (to si dal jídlo raději na tašku) či příbory a využíval ty plastové; stejně tak odmítal ložní prádlo… „Je to hodnej kluk, citovej – ale jak přišel z Anglie, tam se něco stalo; byl jako ve svým světě,“ řekla matka-poškozená v roli svědkyně. Co se ve Velké Británii, kam odešel v roce 2011, přihodilo, vyplynulo pak z listinných důkazů: v roce 2014 byl odtud eskortován zpět do vlasti jakožto zločinec.

Odvolací soud snížil ženě trest za vraždu miminka v Plzni na 15 let

M. H. však odmítá, by že se choval nějak „nenormálně“ a duševně se cítí zcela v kondici. Psychické problémy prý ani necítil. Nicméně je pravdou, že se v minulosti rozjíždělo řízení o jeho zbavení svéprávnosti.

Verdikt by obžalovaný mohl vyslechnout do měsíce. Předseda senátu Wažik sice jednání odročil na neurčito, netají se však představou, že by rozsudek mohl vynést během srpna. Nejprve se ale bude muset domluvit se znalci, na jejichž osobním slyšení trvala obhajoba, na nalezení vyhovujícího termínu. Soud si zřejmě také obstará vyjádření vězeňské služby k tomu, jak se dotyčný aktuálně chová během pobytu ve vazbě.