Česko má jednu z největších vězeňských populací v Evropě, přestože počet trestných činů v minulých letech s malými výkyvy klesal. Na konci února byla přitom kapacita věznic naplněna z 97 procent.

„Vysoký počet vězňů, kdy na jednoho odborného pracovníka Vězeňské služby ČR připadá i více než sto vězněných osob, znesnadňuje uplatnění individuálního přístupu a zajištění potřebné dostupnosti a rozsahu odborných služeb. Z tohoto důvodu je nezbytné aplikovat změny trestní politiky v podobě snížení trestní represe,“ upozornila už dříve Rada vlády pro lidská práva.

České věznice praskají ve švech. Podle expertů není řešením výstavba nových zařízení, ale změna v přístupu k trestům:

Přeplněné věznice? Pomoci má častější ukládání alternativních a peněžitých trestů. Ilustrační snímek
Česko je bezpečná země, vězňů má ale moc. Napravit to mají alternativní tresty

S tím by si měla poradit novela trestního zákoníku, k níž odborníci zaslali do minulých dnů své připomínky. „Připomínek je hodně, ale věci, které vnímáme jako zásadní, podporu mají,“ uvedla předsedkyně Asociace organizací v oblasti vězeňství Jana Smiggels Kavková.

Mezi zásadní změny považuje třeba změnu v nahlížení na opakované drobné krádeže. Už dříve odborníci upozorňovali na to, že tito recidivisté často dostávají podobně vysoké tresty jako pachatelé mnohem závažnějších trestných činů. Nižší tresty by měly padat i za drogové delikty v případě marihuany nebo psychotropních hub.

Návrh novely počítá i s jiným přepočtem peněžitého trestu na výkon trestu, podle něhož by hříšníci měli kratší tresty. Jinak nahlíží i na kumulaci trestů.

Vězení lidi neodstraší

Velmi diskutované je vězení za neplacení alimentů. Podle předlohy by už soudy za tento čin neposílaly pachatele za mříže. „K neplacení výživného bylo dost připomínek, přičemž argumenty byly, že vězení má odstrašující efekt. To ale není ničím podložené. Ani v Evropě se to nevede,“ podotkla Smiggles Kavková.

Kde je neplacení výživného největší problém a kde dluží neplatiči nejvíce?

Policisté loni řešili přes šest tisíc případů neplacení alimentů. Je to mírný pokles oproti předchozímu roku a zhruba o tři pětiny méně než před deseti lety.
Jak Češi (ne)platí výživné: Podívejte se, jak je na tom váš kraj. Jaká je výše

Už dříve na to upozorňovala ve svých doporučeních také Národní ekonomická rada vlády (NERV), podle níž zavírání za alimenty nedává příliš smysl. Ke konci dubna bylo v Česku 19 841 vězňů.

„Nemalý podíl tvoří právě lidé, které soud poslal za mříže právě za neplacení výživného, a tvoří tak šest procent z celkového počtu vězňů. Navíc desetina odsouzených je každý rok odsouzena za tento a podobné trestné činy, jako je například neoprávněné držení platební karty,“ řekl před časem ekonom a člen NERV Mojmír Hampl.

Zátěž pro státní kasu

Věznit lidi není zrovna levná záležitost. Jeden vězeň přijde ročně na zhruba 650 tisíc korun, takže státní pokladna vydá na vězeňství zhruba třináct miliard korun. I s ohledem na tato čísla ekonomové doporučili, aby soudy častěji využívaly alternativní tresty.

Pokud by se změny v trestním zákoníku uvedly v život, Smiggels Kavková odhaduje, že počet vězňů v Česku by se mohl snížit až o deset procent, to znamená zhruba o dva tisíce vězňů. Zároveň ale doplnila, že alternativních trestů čeští soudci ukládají hodně.

Problém ovšem je, že velká část z nich končí přeměnou na trest odnětí svobody. Tady odborníci vidí příležitost pro specializované programy s odsouzenými, které by takové přeměně pomohly zabránit.

Bezmála devět procent vězňů v Česku tvoří ženy. Za mříže se dostávají kvůli chudobě i závislostem:

Světoví experti volají po změně konceptu věznic a tento trend se nevyhýbá ani České republice. Příkladem může být chystaná komunitní věznice právě pro ženy. Ilustrační foto.
Do věznic míří stále více žen. Je pět nejčastějších důvodů, proč jdou za mříže

V posledních letech ale do těchto programů jde stále méně peněz. Odborníci varují, že podmínky se natolik zhoršily, že řada organizací bude muset omezit počet klientů nebo programy úplně zavřít. To může negativně ovlivnit snižování počtu vězňů a jejich recidivu.

„Od našich členských organizací víme, že na příští rok dostanou v průměru čtyřicet procent finančních prostředků, které na programy potřebují. Pokud by chtěly programy zachovat, musely by šedesát procent nákladů financovat z jiných zdrojů, což je pro neziskové organizace někdy až nereálné,“ přiblížila vedoucí probačního programu v organizaci Ratolest Romana Dimmrothová.