V neděli večer se ženě z Klatov převrátil život naruby. Před očima jí umřel milovaný nevlastní táta. Snažila se ho zachránit, stejně jako poté zdravotníci, ale neměla šanci. Muže ubodala její jedenadvacetiletá dcera. „Nikdo si neumí představit, co teď prožívám,“ řekla Deníku s tím, že neví, zda někdy dokáže dceři odpustit, byť je to její vlastní krev. „Ať dostane jakýkoli trest, přeji jí ho,“ má jasno.
O tom, co přesně se stalo, má od policie zakázáno mluvit, Deník s ní proto hovořil o soužití v rodině a zejména o tom, co prožívá jako matka, jejíž vlastní dcera je od neděle vražedkyně, která ji navíc připravila o milovanou bytost.
Klatovanka přiznává, že se její dcera vydala už dávno špatnou cestou. „Mohla se mít jako princezna. Máme barák, bydlela by tu. Měla by vše, zabezpečili bychom ji. Ale ničeho si nevážila,“ popsala žena z města pod Černou věží s tím, že její dcera bohužel propadla závislosti na drogách. Její máma s celou rodinou dělaly dle svých slov vše, co mohly, aby ji vytrhly ze spárů závislosti, ale marně. „Dostala miliony šancí, žádnou nevyužila, vždy zklamala. Opustila i vlastní dítě, o to se stará druhá babička,“ popsala s tím, že její nevlastní otec s její matkou dali své vnučce opakovaně šanci, nechali ji u sebe bydlet, i když ona coby její matka si to nepřála, bála se, že budou problémy.
„Teď už to bylo potřetí. Dcera před mým nevlastním tátou klečela na kolenou a slibovala, že budou s přítelem sekat latinu, poslouchat. On má hrozně dobré srdce, a na to doplatil. Kdyby nebyl tak hodný, byl by ještě mezi námi. Vzali je totiž i přes předchozí zkušenosti i tentokrát k sobě. Mladí u nich byli týden, živili je zadarmo. V neděli šla dcera s partnerem ve tři odpoledne ven se psem, měli přijít ve čtyři, ale ještě v osm nebyli doma, a to už jsem tušila, že bude nějaký malér,“ popsala žena.
Dědeček v tratolišti krve
Bohužel se nezmýlila. Od mámy a jejího partnera, kteří bydlí v domě v Masarykově ulici pod ní, slyšela večer hrozný křik, tak tam okamžitě běžela. Ale už bylo po všem. Senior ležel v tratolišti krve a její dcera s druhem utíkali z bytu. „V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že je to tak vážné, že by to nemusel přežít. Poskytovala jsem mu pomoc, volala jsem policii a záchranku. Ti přijeli, pak další a další, ale zachránit ho už nedokázali,“ říká zdrceně a dodává, že dalším šokem pro ni bylo, když se dozvěděla, co její vlastní dcera seniorovi způsobila.
„Původně jsem si myslela, že bodla jen jednou, v afektu, že ho nechtěla zabít, ale když jsem pak zjistila, co se stalo, tak už mi nikdo nevysvětlí, že zabíjet nechtěla. Drogy pro mě nejsou omluvou,“ má jasno Klatovanka.
Vše je pro ni ještě příliš čerstvé, s hrozným zážitkem se stále vyrovnává. Nad otázkou, zda se někdy dokáže srovnat s tím, že její dcera je vrah, jen kroutí hlavou. „Nevím, teď je mi líto hlavně jeho, on pro mě udělal strašně moc. Ten člověk si to nezasloužil. S mou mámou byl osmnáct let. Když mi umřel táta, tak mámě zachránil život, protože jinak by to nedala. Udělal strašně moc nejen pro mámu, ale i nás všechny ostatní včetně mé dcery,“ stýská si.
Nechci ji vidět
Teď je dle svých slov přesvědčena, že za svým potomkem do věznice nepojede, nechce ji ani vidět. „Nevím, zda se s tím někdy dokáži vyrovnat, zda jí dokážu odpustit. Ale asi ne. Zabila člověka. Člověka, který byl zlatý. Teď mám hrozný strach, že to nezvládne máma,“ přiznává.
I když přítele její dcery policie již propustila ze zadržení, neboť z vraždy obvinila jen 21letou dívku, omluvit se jí nebo její mámě za to, co se stalo, nepřišel. „Ten k nám nepůjde, navíc mu to, co se stalo, dáváme za vinu. Nůž sice v ruce nedržel, ale nevinně v tom není,“ má jasno máma vražedkyně a dodává, že ať její dcera dostane od soudu jakýkoli trest, přeje jí ho, byť by byl sebetvrdší. „A to říkám jako matka,“ uzavírá smutné povídání.