Proč senát přistoupil k osvobozujícímu rozsudku?
Máme za to, že jednání obžalovaného tak, jak bylo prokázáno na základě všech výpovědí, vykazuje znaky nutné obrany tak, jak ji předpokládá trestní zákoník.

Nepřijde vám zvláštní, že obžalovaný u sebe měl zbraň a použil ji?
Je nutné si uvědomit, že s nožem šel obžalovaný proto, že měl s sebou maso a sýry a chtěl si na přehradě udělat piknik. To znamená, že zbraň nenosil u pasu. Jeden svědek řekl, že měl nůž za opaskem, ale to nebylo prokázáno. Naopak bylo prokázáno, že měl nůž v batohu, odkud jej vytáhl. Lze mít za to, že obžalovaný není člověk, který by u sebe běžně nosil nůž jako zbraň, aby někoho zastrašoval.

Tichý protest před Krajským soudem v Brně po vynesení rozsudku.
Smrt Roma u přehrady v Brně: Krajský soud zprostil muže z Ukrajiny obžaloby

Je podle vás použití takové obrany adekvátní k útoku?
Nelze úplně použít slovo adekvátní. Jednání obžalovaného má všechny znaky nutné obrany ve smyslu trestního zákoníku a judikatury, na kterou jsem odkazovala v odůvodnění rozsudku. Je pravda, že došlo k ublížení na zdraví a především ke smrti mladého člověka. Je to neštěstí, nelze to pominout. Na druhou stranu ale nebudeme kriminalizovat jednání, které nevybočuje z toho, co nám zákon umožňuje považovat za nutnou obranu. To by snižovalo naše principy spravedlivého procesu.

I v Listině základních práv a svobod je právo se bránit a chránit svůj život. Pokud bychom přistoupili k tomu, že budeme snižovat hodnotu ochrany lidského života, tak se dostáváme k celospolečenské debatě o tom, proč se v Česku zvyšuje počet vražd a podobně.

Považujete výpovědi poškozených za nedůvěryhodné?
Výpovědi poškozených byly částečně věrohodné. Fakticky i podporovaly výpověď obžalovaného ohledně konfliktu v tramvaji a následného dění. Je ale pravda, že až k tomu bodu, ve kterém došlo k užití nože, ani jeden z poškozených nevypovídal. Řekli, že neví, kdy k tomu užití došlo. Tam si myslím, že nějakým způsobem zafungovala paměť ve prospěch jich samotných.

Nedaleko brněnské zastávky Přístaviště vzniklo pietní místo. Reagovalo na tragédii, při níž přišel o život třiadvacetiletý Rom.
Smrt mladého Roma u přehrady v Brně. Státní zástupce obžaloval cizince z vraždy

Může se společnost z tohoto případu nějak poučit?
Tohle není žádný zvláštní či extrémní případ v rámci nutné obrany. Takové věci se prostě bohužel stávají a jsme jejich svědky. Poučit se lze tak, abychom neútočili na jiného člověka. A ve chvíli, kdy na něj útočíme, si musíme uvědomit, že se může bránit takovými prostředky, které se útočníkovi nemusí líbit.

Takže by to mohl být nějaký vzkaz pro agresory?
To není žádný vzkaz. Nutnou obranu známe od Rakouska-Uherska. To není nic nového a tento případ není ničím extra. Jednalo se o útok, o násilnou trestnou činnost a obranu proti ní. Tam není co jiného hledat nebo z toho vyvozovat.

Jak senát Krajského soudu v Brně odůvodnil osvobozující rozsudek:

  • Podle výpovědí všech svědků, včetně těch nezávislých, posudků soudních znalců a dalších důkazu považuje soud za prokázané, že jednání obžalovaného nevykazuje znaky trestného činu
  • Obžaloba popsala skutek jinak, než jak se doopravdy stal
  • Konflikt započal v tramvaji, kde se skupina mladých lidí včetně zemřelého chovala nevhodně a sobecky k ostatním spolucestujícím. Obžalovaný se k jejich chování vyjádřil, prokazatelně je ale pouze slovně upozornil a nebyl vulgární či agresivní
  • Na základě upozornění obžalovaného jej skupina nejprve slovně napadla, poté konflikt pokračoval až ven. Obžalovaný nebyl tím, kdo další potyčku vyvolal, chtěl pokračovat dál a skupinky si nevšímat
  • Došlo k fyzickému napadení obžalovaného minimálně třemi ranami, které mu měli zasadit všichni tři poškození
  • Tím napadání neskončilo, byť obžalovaný se vůči útoku nevymezil a pokračoval dál ke přehradě na ohňostrojový festival. Útočníci jej opět zastavili a prokazatelně bylo určeno, že právě zemřelý mladík se od skupiny odtrhnul a rozběhl se k obžalovanému, aby na něj zaútočil
  • V důsledku útoku obžalovaný spadl na zem. Došlo ke konfliktu, do kterého se zapojili všichni tři útočníci
  • Ve chvíli, kdy došlo k užití nože, byli u obžalovaného minimálně dva útočníci, kteří jej ležícího zasypávali ranami
  • V některých výpovědích svědků, patřících k útočící skupině, jsou tak velké rozpory, že lze uvažovat o trestním stíhání pro křivou výpověď
  • Žádný z poškozených neřekl, v jakou chvíli byli nožem zasaženi. Nevšimli si ani toho, kdy byl smrtelně zasažen zemřelý. Je prokázáno, že v okamžiku, kdy došlo k užití nože, se minimálně zemřelý skláněl nad obžalovaného a útočil na něj.
  • Těsně předtím přibíhal další člen skupiny a snažil se útočícího odtáhnout. Z toho je zřejmé, že sami útočníci vyhodnotili napadení jako poměrně agresivní
  • Jeden z útočících utrpěl zranění lopatky, není ale vyloučené, že k tomu mohlo dojít při postavení tváří v tvář. Není tedy vyloučeno, že ke zranění mohlo dojít při máchnutí nožem v sebeobraně
  • Útok skupiny byl vygradovaný a navíc opakovaný
  • Obžalovaný byl celou dobu útoku tím, kdo se bránil a nikdy neútočil. Nikdo ze svědků neuvedl, že by útok ze strany obžalovaného viděl
  • Jednání obžalovaného zcela splňuje znaky nutné obrany obžalovaného tak, jak je popisuje trestní zákoník. Tedy na obžalovaného bylo útočeno, opakovaně a ze strany tří útočníků. Navíc za bílého dne, na ulici, kde si útoku nikdo nevšímal ani nezasáhl. Obžalovaný svou situaci považoval za bezvýchodnou
  • Až obrana zcela zjevně nepřiměřená je excesem. I zjevně nepřiměřená obrana je tedy považována za zákonnou
  • Při nutné obraně je možné způsobit stejně závažné i závažnější následky, než které oběti útoku hrozí
  • Obrana musí být způsobilá odvrátit útok, proto její intenzita musí být silnější než intenzita útoku. Na volbě nástroje nezáleží. Bránící se osoba použije cokoliv, co má při sobě