Chemici byli zproštěni obžaloby z obecného ohrožení z nedbalosti. „Soud dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,“ řekla soudkyně Bohumila Huňáčková. Oznámením rozsudku tak po více než třech letech skončilo rozplétání složité kauzy, která si vyžádala rozsáhlé dokazování a řadu znaleckých posudků, které si protiřečily.

„Jsem rád, že to takto dopadlo,“ komentoval verdikt Macal. Při odchodu ze soudní síně nechtěl na výbuch vzpomínat. „Postupovali jsme správně. Pro odvrácení havárie jsme udělali vše, co jsme mohli,“ dodal Vyskočil. Ocenil soud, že dokazování vedl velmi pečlivě. Chemici se proti rozsudku neodvolali, státní zástupce si vzal lhůtu na rozmyšlenou.

Havárii 13. srpna 2015 způsobil řetězec událostí v petrochemii společnosti Unipetrol, kde se zpracovávají ropné produkty. Po explozi a požáru bylo z podniku evakuováno přes tři tisíce lidí a zasahovalo pět set hasičů ze čtyř desítek sborů. Podnik jako právnická osoba podle vyšetřovatelů nepochybil. Při výbuchu a požáru nikdo nezemřel a nebyl ani vážně zraněn.

Vedoucí pracovníci etylenové jednotky podle obžaloby havárii přímo nezavinili, ale při jejím řešení postupovali nedbale, ztížili zmírnění nebezpečí, nezajistili včas spuštění vodních a parních clon a nezabránili výbuchu uniklého plynného propylenu a porušením pracovních povinností způsobili škodu za stovky milionů korun. „Havárii bylo možné předejít, případně ji zmírnit,“ uvedl na začátku procesu v roce 2018 státní zástupce Jan Schindler s odvoláním na znalce.

Oba chemici a jejich obhájce celou dobu trvali na nevině a soudní senát jejich postoj nakonec potvrdil. „Museli jsme konstatovat, že interní předpis zaměstnavatele je částečně vágní a jednoznačně nestanovuje, kdy, co a kdo má udělat, a dává možnost, aby se příslušní činitelé sami rozhodli a sami vybrali. Oba obžalovaní si vybrali podle svého mínění to nejlepší, co v daném okamžiku přicházelo v úvahu,“ řekl přísedící senátu Ladislav Langmajer.

Obhájce: Nevíme jistě vůbec nic

Soud se podle něj zabýval i technickým stavem zařízení před havárií. „V podstatě jsme se shodli na tom, že na lavici obžalovaných měl sedět někdo úplně jiný,“ poznamenal přísedící.

Původně chemikům hrozilo v případě prokázání viny dva až osm let ve vězení nebo peněžitý trest. Státní zástupce pak ale přihlédl k složitosti celého případu a nejednoznačným závěrům expertů a letos v květnu navrhl peněžité tresty – Doskočilovi 50 tisíc a Macalovi 40 tisíc korun, případně podmíněný trest odnětí svobody na dolní hranici sazby s přiměřenou zkušební dobou.

Obhájce Tomáš Sokol navrhl v květnové závěrečné řeči zprostit oba chemiky obžaloby s tím, že neporušili žádné předpisy. S odvoláním na protichůdné závěry znaleckých posudků dodal, že možných příčin výbuchu byla celá řada. Neshodu mezi odborníky označil za zásadní. „Nevíme jistě vůbec nic,“ řekl Sokol.

Doskočil v závěrečné řeči uvedl, že kdyby byli s kolegou ve stejné situaci, tak rozhodnou znovu stejně.

Chemička své obžalované zaměstnance od počátku hájila. Podle jejího interního šetření jednali správně a výbuchu nemohli zabránit. Rekonstrukce poškozené části závodu trvala přes deset měsíců. Každý den se na odstranění následků mimořádné události podílelo až 1000 pracovníků. Podnik instaloval nové technologie a zvýšil bezpečnost. Celkové náklady přesáhly 4 miliardy korun.

Havárie začala výpadkem chladicí vody propylenového okruhu a zvýšením tlaku na zařízení. Systém si s tím obvykle umí poradit, jenže při bezpečnostním spalování se porouchal jeden z pojistných ventilů. Z trhliny uniklý mrak výbušného propylenu venku ve směsi se vzduchem explodoval. Poté se nečekaně vznítil pod pecí chladicí olej.

Co to jsou parní a vodní clony
Důležitou roli v celé kauze hrály clony. Podle obžaloby jejich spuštění mohlo havárii zmírnit, ale oponenti to zpochybnili. Clony jsou potrubí s malými otvory pro vystřikování páry a vody, mohou omezit šíření unikajícího plynu. Pára ředí uniklý plyn pod dolní mez výbušnosti. Clona ale nevytváří nepropustnou bariéru proti unikajícímu plynu. Její dosah je omezený a podle řady expertů může paradoxně vyvolat výbuch v oblaku plynu při vzniku jiskry ze statického náboje. Použití parní clony má význam při malých a středně velkých únicích plynu, uvádí se ve videu, kde chemička rekonstruovala havárii.

Soudní líčení začalo po vleklém vyšetřování až v březnu 2018. Jednání připomínala vědecká fóra, kde se diskutuje o chování plynů, teplotách, hoření a složitých technologiích.

U soudu během dokazování vypovídala řada svědků. „Utíkali jsme jako o život, jak nejrychleji jsme mohli,“ uvedl jeden z provozních pracovníků, který před explozí s kolegou prchal od vibrujících rour. Podle něj byl hluk tak velký, že neslyšeli povely ve vysílačce. „Došlo k otřesu budovy,“ řekl další vyslýchaný technik.

Svědci se shodli, že velkému výronu plynu a požáru se nedalo zabránit, protože pojistný ventil vlivem fyzikální anomálie selhal. „Odstavování proběhlo tím nejlepším způsobem,“ řekl před senátem jeden ze zaměstnanců petrochemie. Soudkyně se podobně vyjádřila v odůvodnění rozsudku.

Tragický rok 1974
K dosud největší havárii v historii chemičky v Záluží u Litvínova došlo večer 19. července 1974, kdy vybuchla výrobna lihu. Exploze a požár zabily 17 lidí, dalších 112 zranily. Mrtví byli hlavně v tramvaji, která projížděla kolem závodu v době výbuchu. Tato událost dodnes zůstává nejtragičtější průmyslovou nehodou na českém území. Hasiči likvidovali požár čtyři dny. Z potrubí zeslabeného korozí unikal vysoce hořlavý plyn. Výbuch a tlaková vlna srovnaly se zemí část podniku a poničily 313 dalších objektů v okolí, z toho 220 rodinných domů, některé až osm kilometrů daleko. Škody šly do miliard korun, soud svalil vinu na pracovníky údržby, z nichž tři si odpykali tresty.