Když Milan přišel do ostrovské věznice, měl za sebou již pět let ve výkonu trestu a byl drogově závislý. (Mužovo jméno bylo změněno, redakce zná jeho identitu.) Pak byl znovu odsouzen za majetkovou trestnou činnost, kterou si chtěl opatřit peníze na drogy. „Užíval snad všechno, co bylo na trhu,“ vzpomíná tamější sociální pracovnice Simona Čepeláková.

Nastoupil do Specializovaného oddělení, které se zaměřuje i na odvykání závislostí. Propustili ho v roce 2018. Bylo mu padesát a měl dospělého syna. Založil si novou rodinu, s partnerkou mají dvouletou holčičku. Na návrh probační služby se mu o rok snížil probační dohled.

Věznice na Borech. Ilustrační snímek
Česko má moc vězňů a recidivu. Řešení? Kratší tresty, lepší práce s odsouzenými

„Všechno totiž bylo, jak má být. Po třech letech doplatil v insolvenci všechny dluhy i díky tomu, že prošel dluhovou poradnou již v naší ‚Specce‘. Aktuálně mu skončila i podmínka, nefetuje, je oddlužený, pracuje a urovnal si vztahy s původní rodinou,“ líčí Čepeláková.

Zásadní roli v jeho osudu hrálo právě Specializované oddělení. Samostatná budova v rámci obrovského ostrovského komplexu. Míří sem motivovaní vězni odhodlaní začít nový, lepší život. Žije se tu pohodlněji – ve dvoulůžkových pokojích v příjemnějších prostorách, kde mají i pračku. Musí si ale svědomitě plnit povinnosti vycházející z programu: od úklidu přes vzdělávání až po terapie. Kdo selže, vrátí se na běžný oddíl věznice. Někteří odsouzení za odměnu chodí do terapeutických dílen a vytváří výrobky pro charitu.

O klienty se tu stará tým odborných zaměstnanců: vychovatel, speciální pedagog, psycholog, vychovatel - terapeut, sociální pracovník a pedagog volného času. „Intenzivně s nimi pracujeme, mají 21 hodin povinných aktivit týdně, které musí splnit,“ vysvětluje Čepeláková. Absolvují sociálně-psychologický výcvik, hodiny finanční gramotnosti, češtiny, zdravovědy, etikety, drogovou prevenci, sebeobslužné aktivity a také píší deníky a elaboráty.

Cílem je, aby si srovnali myšlenky, získali znalosti a poznali svou vlastní hodnotu. „Polovina jsou vlastně sami oběti – rodiny, systému, domácího násilí, zneužívání,“ dodává.

Speciální oddělení ve Věznici OstrovSpeciální oddělení ve Věznici OstrovZdroj: Se svolením Věznice Ostrov

Za tento rok se jí stalo zatím třikrát, že absolvovala vstupní pohovor s odsouzeným, s nímž před časem dělala ten výstupní. „Většinou se hrozně stydí, že selhali. Díky našemu programu ale umí o věci přemýšlet a komunikovat,“ popsala. Nejčastěji jde o problémy ve vztahu. Kvůli nim začnou znovu s drogami a s krádežemi.

K recidivě lidí ze ‚Specky‘ však dochází výrazně méně než ve standardních oddílech, naopak, šance na podmíněné propuštění jsou mnohem vyšší. A také na řádný život. Simona Čepeláková vzpomíná na muže, kterého v roce 2018 propustili, ještě ten rok udělal přijímačky na Univerzitu Karlovu na obor adiktologie, letos úspěšně absolvoval a nastoupil do terapeutické komunity jako adiktolog.

Znovu sklouznout je lehké

Podle další sociální pracovnice v ostrovské věznici Karoliny Vejmělkové má devět z deseti odsouzených zkušenosti s drogami. Společně s dluhy a bytovou nouzí bývají jejich největšími problémy. Do věznice proto dojíždějí neziskovky zaměřené na oddlužení, léčbu závislostí nebo zprostředkování zaměstnání spojeném s ubytováním.

Věznice Plzeň. Ilustrační snímek
Pervitinové vězení. Netflix v populárním seriálu představuje českou věznici Bory

Sociální pracovníci zjišťují životní podmínky odsouzeného, propojují ho s rodinou a blízkými, seznámí ho s následnými službami a sociálním kurátorem, kteří mu mají pomoci začlenit se zpátky do běžného života. Venku se jim snaží najít zázemí a také práci.

„Když dotyčný nemá bydlení ani rodinu, nastává problém, kam ho umístit, aby neskončil na ulici a znovu nesklouznul,“ upozornila Vejmělková.

Sociální pracovnice Karolina VejmělkováSociální pracovnice Karolina VejmělkováZdroj: Deník/Zuzana Hronová

Ideálně propuštěného předají rovnou kurátorovi nebo specializované neziskovce. „Někdy si pro něj přijedou až před brány vězení. Ale zpozdí se o pět minut, nebo dojde k propuštění o pět minut dříve a on už tam není,“ vylíčila. I tak křehká dokáže být jejich snaha o nápravu. Takové případy se ale stávají spíše s lidmi z běžných oddělení.

Uspět na svobodě není pro bývalé vězně jednoduché. Vzorce chování si nesou již ze svých rodin, pohybují se v patologickém prostředí. A někdy záleží i na štěstí.

Věznice na Borech. Ilustrační snímek
Počet vězňů nadále stoupá. Vězeňské službě chybí téměř 800 zaměstnanců

„Jeden náš klient se opravdu snažil, poctivě pracoval, ale pak začali snižovat stavy. A jelikož patřil k nováčkům, propustili ho mezi prvními. Kvůli ztrátě zaměstnání přišel i o bydlení a začal znovu páchat trestnou činnost,“ popsala Vejmělková.

Nepřipouští si ale, že by práce sociálních pracovníků byla u těch méně motivovaných beznadějná. „Cítíme, že i pro ty tři napravené z deseti to má cenu dělat,“ uzavřela.