„Předek vozu prudce uhnul téměř do pravého úhlu, souprava vykolejila, naklonila se na stranu a převrátila. Pak se s ohlušujícím rachotem sunula po dlažbě. Vše doprovázel gejzír jisker a oblaka prachu. Vůz se dostal do protisměru, kde poničil jedoucí osobní auto, zdemoloval sloup veřejného osvětlení a zábradlí na chodníku. Pasažéři uvnitř poletovali jak v centrifuze. Pak nastalo zlověstné ticho, které vzápětí přerušilo sténání zraněných,“ popisoval tragickou nehodu list Večerní Praha, vzdálený předchůdce Pražského deníku.

Řidič jako jediný viník

Ve čtvrtek 18. února před sedmatřiceti lety vyšla v Rudém právu krátká agenturní zpráva s titulkem Tramvajové neštěstí. O den později stranický tisk upřesnil počet obětí - v nemocnici zemřel sedmý cestující, dvanáct osob bylo těžce zraněno, 43 lehce. S lehkým zraněním vyvázl rovněž řidič Miroslav D., který skončil ve vyšetřovací vazbě. Následně byl jako jediný viník odsouzen.

Krátce před pátou hodinou odpolední si totiž tramvaják nevšiml, že výhybka zůstala proti běžnému stavu postavena do odbočky. Dvě minuty před tragickou události totiž zajížděla linka číslo 31 do smyčky na Špejcharu. Šestadvacítka pak v 16:45 (některé zdroje uvádějí 16:47) havarovala. Tramvaj totiž jela rychlostí až 40 km/hod, což je zhruba dvakrát víc než doporučený limit. Podle neověřené zprávy řidič brzdil, ale neúčinně. Snad v důsledku technické závady.

Z dveří se vysypali lidi

V záznamu o nehodě se píše: „V konečném postavení se vůz nacházel na pravém boku cca 25 m od místa vykolejení, bočně 10 m vpravo od pojížděné koleje. Pohyb vozu po boku byl cca 10 m. Pedál brzdy v poloze odparkováno, řízení vypnuto, pantograf zničen. Demolovaný pravý bok, přední a zadní skla, pantograf a střecha.“

MF DNES v roce 2007 citovala zasahujícího hasiče Jaroslava Havrdu: „Ta tramvaj měla jen jeden vůz. Byl to takový ten užší, štíhlejší model, který tehdy jezdil. Přetočila se tak, že zadní částí skončila směrem ke Špejcharu. Jak se otevřely nějaké dveře, nevím už které, tak se z ní vysypali lidi. Přitom vůz padl na bok a roloval je.“

Mrtví vypadali starší než ve skutečnosti. Nejmladší oběti bylo teprve šest let, nejstarší měla 51 roků. Hmotná škoda se vyšplhala na 85 tisíc korun československých. Náhradní dopravu zajišťovaly autobusy, tramvaje jezdily jinudy.

„Nehoda, která v době od 16,47 do 19,55 přerušila obousměrný tramvajový provoz na úseku Strossmayerovo náměstí - Hradčanská, si přes rychlý zásah vybrala krutou daň,“ konstatovala Večerní Praha.

T1 rok po nehodě ukončily provoz

Cestující i jejich známí si nesli zlé myšlenky ještě dlouhou dobu. Nemohli se zbavit šoku. O jedné z největších tramvajových tragédií v československých dějinách si další roky v hlavním městě vyprávěl snad každý. Pamětníci dosud vzpomínají. Tomáš Svoboda, který tehdy osudový spoj naštěstí nedoběhl, založil této události vlastní webové stránky.

Necelý rok po nehodě - přesněji 5. ledna 1983 - byl na lince 23 ukončen provoz tramvají typu T1. Jejich stažení z provozu bývá podle Wikipedie někdy dáváno do souvislosti s nehodou na Špejcharu. Dopravní podnik v současnosti historické vozy vrací na koleje v rámci jízdního řádu „nostalgické linky“ nebo speciálních jízd.