Přes šedesát procent lidí ve výkonu trestu má potíž se závislostí nebo s problémovým užíváním. Nejčastěji jde o drogy, přes dvě třetiny z nich užívá hlavně pervitin. Zde začíná problém přetížených českých věznic. Za mříže totiž člověka nejčastěji a opakovaně dostává tvrdá droga.

Gram pervitinu nebo heroinu stojí zhruba tisíc korun. „Jde o velmi nákladný ‚koníček‘. Jeho splácení nemůžete odkládat, závislost vám nedá oddechnout,“ popsal Vojtěch Betka, terapeut z organizace Sananim a odborný garant pilotního projektu, pracujícího s drogově závislými vězni i po jejich propuštění.

Vězení. Ilustrační snímek
Nejkritičtější po propuštění z vězení bývá první půlrok, říká Andrea Matoušková

Když se uživatelé drog dostanou do vězení, ani tam nejde o „čisté“ prostředí. Zakázané látky se dovnitř dostanou nejčastěji přes návštěvy či vězně pracující mimo žalář. „Drog je tam ale méně než venku, jsou hůře dostupné a dražší, jejich účinky si v omezeném prostoru nemůžete užít. Část lidí tu od nich získá odstup a mohou se zamyslet nad dosavadním životem,“ vylíčil Betka.

Vojtěch BetkaVojtěch BetkaZdroj: se souhlasem Vojtěcha Betky

Ve věznicích bývá přítomný adiktolog, tedy odborník na léčbu závislostí, drogový preventista, terapeut či psycholog. Nedostatek personálu se však týká i těchto odborných profesí. Adiktologické neziskovky proto před více než rokem společně spustily zmíněný zkušební projekt, v němž se snaží svými službami pokrýt české věznice a provázet závislé vězně metodou tzv. case managementu. Stávají se průvodcem dotyčného klienta v jeho situaci za mřížemi, při propuštění a na svobodě a řeší jeho problémy komplexně, od léčby závislosti až po shánění bydlení či práce.

Věznice na Borech. Ilustrační snímek
Česko má moc vězňů a recidivu. Řešení? Kratší tresty, lepší práce s odsouzenými

„Zajištění bydlení je nejčastější zakázkou, se kterou klienti do našeho projektu vstupují. Po propuštění bývají dostupné ubytovny, se kterými mají doprovázející sociální pracovníci velmi negativní zkušenost,“ uvedl sociolog a analytik Asociace organizací v oblasti vězeňství Jiří Mertl. V ubytovnách se totiž velmi často setkají s návykovými látkami a s jejich uživateli. Upozornil i na vysokou náročnost málo placených zaměstnání, stres klienti řeší právě alkoholem a stimulanty jako pervitin.

Ve věznicích si organizace vytipují nejvíce zranitelné uživatele drog, kterým se nedaří vymotat z kruhu závislosti, s ní souvisejících trestných činů a pobytů ve vězení. Po propuštění je venku čeká opět nejistota bez stabilního bydlení a funkční rodiny, mnohdy mají i psychiatrickou diagnózu. Snaha sociálních pracovníků má své výsledky, pakliže jsou trpěliví a pomalu s nimi začínají stavět podobu jiného světa mimo drogové a vězeňské prostředí.

„Že to jde dělat i jinak, je pro ně těžko představitelné a bojí se kroku do neznáma,“ popsal Betka.

Jak se vyhnout drogám

Pracně vybudovaný scénář se může zhroutit z minuty na minutu, když klient po propuštění narazí na drogového dealera nebo závislého kamaráda. Sociální pracovníci se ho proto snaží vyzvednout hned za branami věznice a dovezou ho do péče organizace v místě, kde se bude zdržovat.

„Předáme si klienty z ruky do ruky, jinak by se nám mohli ztratit. Oni si připadají úplně ztracení. Patnáct let jim v životě nejde dobrá karta a všechny problémy jsou nacvičení řešit drogou. Jde o strategii, kterou celý život trénují,“ vysvětlil Vojtěch Betka.

Soudce Martin Lýsek
Lidi, kteří kradou flašky rumu, nepotřebujeme izolovat, říká soudce Martin Lýsek

Manažer projektu pro zavádění case managementu do českých věznic Jakub Michal by proto uvítal, aby věznice nepropouštěly lidi ve výkonu trestu ze dne na den, ale aby od rozhodnutí soudu po propuštění uplynula lhůta alespoň dvou týdnů. To by umožnilo sociálním pracovníkům včas zareagovat a na svého klienta se připravit.

Z necelých dvou stovek lidí, s nimiž během roku a půl organizace pracovaly, se jim podařilo udržet spolupráci s 65 lidmi a udržet je na svobodě v normálním životě. Častá recidiva podle Jiřího Mertla nicméně souvisí i s dlouhodobými problémy v Česku, jako jsou nedostupné kvalitní bydlení pro lidi s nízkými příjmy, nejisté výdělky zaměstnanců s nízkou kvalifikací a také složitá cesta z předlužení.