Při ní pětapadesátiletý Petr V. zastřelil svého třiatřicetiletého nevlastního syna a potom sebe. Je tu ticho, voní tu les a udržované domy se zahradami stojí tak blízko sobě, jakoby napovídaly, že se tu mezi sebou všichni znají a mají dobré sousedské vztahy.

Jenže na konci předposlední odbočky v ulici stojí nově opravený dům, který hlídá kamera i těžké rolety. V něm žil Petr V. už jako dítě, a přesto je pro většinu svých sousedů velkou neznámou. Do hospody nechodil, venku ho bylo vidět málokdy, s nikým se nebavil. Pracoval v nedalekých prádelnách. Podle většiny sousedů to byl bručoun, ve kterém bylo těžké se vyznat a který často a rád na svém pozemku střílel ze vzduchovky.

Morous, který nikam nechodil

„Byl to morous, nikam nechodil. Proto tu nikdo pořádně neví, koho zastřelil a proč. Střílel ale rád. Podle zvuku mi připadlo, že tím, co je povolené. Přes léto to dělal třeba každý den. Psy jsme kvůli tomu zavírali, ale strach jsem neměl,“ vypráví soused Zdeněk Linhart. Z pocitu bezpečí, který úzká slepá ulice nabízí, většinu místních v pondělí odpoledne probral hluk masivního policejního zásahu.

Ne však rodinu Novákových. K těm totiž už o několik minut dříve přiběhli pro pomoc dva pracovníci stěhovací a montážní služby, kteří byli během střelby v domě. „Ti chlapi běželi po ulici bosí, jen v ponožkách. Půjčili jsme jim boty a nějaké bundy. Policie je tu držela až do deseti večer. Byli v šoku. Prý stěhovali věci dovnitř,“ vzpomíná na vypjaté okamžiky Jaroslav Novák.

Víc říct nechce. Tvrdí, že nemá co: Tak jako další sousedé, se totiž s obyvatelem domu znal jen od vidění. Mezi lidmi se nejčastěji hovoří o tom, že se nevlastní syn chtěl do domu přistěhovat a že na něj měl Petr V. nemovitost přepsat. Majetkové a osobní spory mohly být motivem i podle police, jak potvrdila její mluvčí Eva Prachařová. Zdeňka Müllerová ze svého domku vidí přímo na zahradu domu, kde k vraždě a sebevraždě došlo.

"Netuším, proč to udělal"

„Proč to udělal, netuším. Ani jsem nevěděla, že tu Petr žije. Myslela jsem, že sem jen čas od času jezdí. Mladého, vyženěného syna, si nepamatuji,“ vypráví další sousedka, kterou v pondělí odpoledne probudil přistávající vrtulník. „Když jsem se podívala z okna, viděla jsem, jak se u našeho plotu krčí dva policajti s pistolemi. Měla jsem strach. Na tohle tady nikdo nezapomene,“ dodává. Za pravdu jí dává i její matka Helena Vondráčková. „Kostelec byl vždycky klidné město, to co se děje, je strašné. Myslím si, že by se držení zbraní mělo zpřísnit.“

Podle starosty Červeného Kostelce Rostislava Petráka se jedná o ojedinělé neštěstí: „Nic podobného jsme v Červeném Kostelci za dlouhé roky nezažili.“  Jeho slova potvrzuje i jeho předchůdce Petr Mědílek: „Řeknu vám, že ať vzpomínám jak vzpomínám, tak takovýto mord, že by někdo střílel, v našem městě nepamatuji. Více k tomu nevím co se stalo, ale je to každopádně hrůza,“ říká Petr Mědílek, který stál v čele města 12 let.