Tak alespoň vyznělo čtvrteční hodnocení okolností případu z úst předsedy trestního senátu Roberta Pacovského.

K činu došlo loni 8. srpna dopoledne – a to jen velmi krátce předtím, než měl okresní soud rozhodovat o návrhu otce na svěření dítěte výhradně do jeho péče. Stalo se to v chatové osadě, kam se žena od expartnera odstěhovala (a kde s ní také pobýval syn, kterého zatím měla s někdejším manželem ve střídavé péči).

Žena, jež v minulosti nechala bývalého partnera vykázat jako domácího násilníka a také se ho neúspěšně pokusila dostat za mříže nařčením ze znásilnění, nepopřela, že syn zemřel její rukou – odmítala však, že by se jednalo o úmyslný a předem plánovaný čin.

O svém jednání hovořila jako o zkratu: když zašla do koupelny zkontrolovat chlapce koupajícího se ve vaně, zčistajasna ho popadla a hlavu mu tlačila pod vodu tak dlouho, dokud se dítě neutopilo. To se nemělo šanci ubránit jak vzhledem k situaci, tak s ohledem na poměr sil. Dnes matka uvádí, že si své jednání nedovede vysvětlit – a přála by si vrátit čas.

Dopisy na rozloučenou? Spíš projev terapie

Podle všeho plánovala, že zabije nejprve chlapce a pak zřejmě i sebe. Zdají se to alespoň naznačovat dopisy nalezené na místě činu; jeden adresovaný i bývalému manželovi. Obžalovaná však popírala, že by šlo o dopisy na rozloučenou. Jednalo se prý o projev terapie, kterou si sama naordinovala: psaní smyšlených dopisů, jež nikdy neměl dostat do ruky nikdo další.

Měly jí pomoci vyrovnávat s těžkým životním obdobím provázeným tlakem ze strany bývalého manžela, komplikovaným navíc svízelnou finanční situací, zadlužením a exekucemi. Sama se osudného dne pořezala na rukou, avšak nezpůsobila si zranění, které by ji vážněji ohrožovalo. K mrtvému dítěti sice přivolala záchranáře, avšak se zjevným odstupem; zdravotníci mohli pouze konstatovat, že už se nedá dělat zhola nic.

Okolnosti otřesného případu ještě nepochybně bude posuzovat Vrchní soud v Praze. Lhůtu na rozmyšlenou k podání odvolání po přečtení písemného vyhotovení rozsudku si ponechaly jak obžalovaná, tak státní zástupkyně Miloslava Zagarová, podle jejíchž představ by byl odpovídající výjimečný trest v trvání 25 let.

S tím se soudce Pacovský neztotožnil; jeho verdikt je na samé horní hranici sazby stanovené trestním zákoníkem za úmyslné usmrcení osoby mladší 15 let i vraždu spáchanou ze zavrženíhodné pohnutky. Lze očekávat, že minimálně z jedné strany podnět k odvolacímu řízení skutečně vzejde.