„Pracuju jako technický ředitel v plotařské firmě. A dráty mám každodenně na očích v práci. Na hlavní kostru jsem použil napínací drát o síle 3,5 milimetru. Musí být silnější, aby byl tužší a dal se tvarovat. To je základním předpokladem, musí se s ním dát pracovat a ohýbat ho. Zároveň je konstrukce poměrně tuhá, stabilní a drží tvar,“ vysvětluje Jaromír Škorpík z Dlouhé Vsi u Havlíčkova Brodu.

Sám je prý dostatečně manuálně zručný. Pochází totiž z vesnice, takže sváření a kutilství pro něj nejsou žádným problémem. „V mládí jsem se hodně naučil od dědy i otce. V naší rodině se vždycky svářelo, opravovalo a vytvářelo. A i dnes si doma všechno udělám sám,“ říká Škorpík.

Vánoční sob jako pracovní meditace

Postavit svítící dekoraci podle něj není úplně jednoduché. „Vždy začnu třemi kruhy, a pak se dále modeluje, tvaruje a ohýbá. Většinou to dělám v pátek, když přijdu z práce, kde jsem hodně s lidmi. Na konci týdne jsem z toho už trošku unavený. Tak se v osm hodin večer zavřu do garáže, pustím si rádio a do časných ranních hodin tvořím. Je to taková moje pracovní meditace,“ usmívá se.


Nahrává se anketa ...

Opláštění ze strečové folie

Vymodelovanou a svařenou konstrukci vyztužil roxory a dolů navařil kříže z jeklu, aby mohl soba postavit na zem.

„Uvnitř je normální ledkové vánoční osvětlení. Poté jsem přemýšlel, z čeho udělám opláštění. Napadaly mě různé možnosti, ale nakonec jsem zvolil nejjednodušší věc, která mě praštila do očí a kterou znám z brigád. Je to obyčejná strečová folie. Když jí omotáte kostru a zatavíte ji horkovzdušnou pistolí, tak se speče a je poměrně tvrdá a navíc i průsvitná,“ pochvaluje si Jaromír Škorpík.

Ondřej Černý je zručný od malička. V šestnácti si umí udělat pěkný stolek.
Zpovykaná mládež? Ondra vytře mnohým zrak. V 11 zvládl vrtačku, válí se dřevem

Vánoční jeleni, medvěd i sněhulák

Svítících zvířat už udělal vícero. Dva další jeleni už našli své místo na jiných zahradách a jeho pozemek zútulňují také medvěd a sněhulák.

„Zájemců by bylo více. Vlastně se pořád někdo zastavuje, dívá se a fotí si je. Lidé se mě ptají, jestli je to sob, nebo jelen. Každý tomu říká jinak. Ale toho, kterého jsem dělal jako posledního, už mám dost propracovaného. Člověk to dostane do rukou a zlepšuje se,“ uvádí.

Medvěd na zahradě Jaromíra Škorpíka.Medvěd na zahradě Jaromíra ŠkorpíkaZdroj: se svolením Jaromíra Škorpíka

Děti z prvního soba měly obrovskou radost. A dívat se prý chodila polovina vesnice. „Navíc jsme u hlavní silnice, takže jsme docela na očích. Jsem ale rád, že se ke mně s výzdobou přidali časem i sousedi. Bydlíme na ulici o šesti domech a čtyři už jsou tady pěkně osvětlené. Vytváříme si navzájem pěknou vánoční atmosféru,“ říká Jaromír Škorpík.

Do Santa Clause se mu nechce

Děti ho prý tlačí do kompletního spřežení Santa Clause. Jemu se do něj však příliš nechce. „Ne, že by to byla práce navíc, ale světýlky máme ověšený dům, včetně komínů. Svítí mi to tady docela dost. Nelíbí se mi domy přeplácané výzdobou, chci zkrátka, aby to mělo nějakou kulturu,“ usmívá se.

Jaroslav Svoboda s policí z klavíru
Muž přijal kutilskou výzvu. Z klavíru vyrobil netradiční designový nábytek

Kutil toho podle Jaromíra Škorpíka ke stavbě svítící dekorace až tak moc nepotřebuje. „Stačí svářečka, kleště, dráty, kus roxoru, folie a šikovné ruce. Vejít se můžete pohodlně do 1500 korun. Nejdražší je osvětlení, to mě vyšlo na 4 nebo 5 stovek. Výhodou je nenáročná údržba a jednoduchá oprava v případě, že se něco pokazí. Bydlíme na větrném místě a výzdoba se ani nehla. Asi bych na tom nic neměnil,“ uzavírá.