Pod vedením a1architects

Naposledy dostali možnost učit se od kreativní skupiny architektů a1architects. Spolu s nimi mohli vyrazit po republice a zapsat na mapu architektury třeba malou vísku na jihu Čech. „Studenti byli rozděleni do dvou týmů, každý o šesti lidech. Oba se celý letní semestr věnovaly fenoménu setkávání lidí a prostředí, které k němu vybízí a naopak," vysvětluje vedoucí ateliéru a1architects Lenka Křemenová.

Semestr pak současní i budoucí architekti zakončili praxí. Své nápady začali naplňovat v Ústí nad Labem v části Střekov a na návsi v jihočeských Manešovicích.

Autobusová zastávka jinak

Manešovice jsou malá vesnice spadající pod obec Budíškovice. „Tady si dali studenti zdánlivě jednoduchý cíl, upravit stávající autobusovou břízolitovou zastávku pocházející z 80. let. Vypozorovali totiž, že není jen dopravní stavbou, ale i místem nákupů v pojízdné prodejně, odběrným místem obědů a taky informačním bodem s nástěnkou obecního úřadu a kulturních akcí v okolí," vysvětlil David Maštálka z vedoucího ateliéru.

Studenti se o budoucí podobě radili i s místními, kterým se jejich nápady líbily. I když ke konzervativním zastávkám v okolních vesnicích měly daleko.

„Zastávku pojali netradičně. Vyměnili třeba střechu tak, že je sice z nepromokavého materiálu, ale jsou na ní plastové bedničky s trvalkami. Opravili fasádu, ale zvolili na ni netradiční bílou barvu se vzorem obtisknutým klasickým válečkem, vnitřní nátěr je modrý. A oproti moderním zastávkám z kovu a skla šli cestou opačnou. Vytvořili jakýsi venkovský styl tím, že odkryli uvnitř dřevěné prvky jako trámy a podobně," popisuje starosta Manešovic Luboš Soukup.

A dodává, že zastávka se místním líbí. Mají tu i novou vývěsku a terasu s posezením.

Galerie v buňce jako součást okolí

V Ústí nad Labem, části Střekov, se druhá šestice studentů pustila do stavby galerie Buňka. „Jde o takzvanou window gallery, která propojuje výstavy a umělce přímo s veřejným prostorem uprostřed parku před krajským soudem na Střekově," říká Křemenová.

Galerie v buňce má podobu černého hranolu opláštěného opálenými smrkovými prkny, které se jednak krásně lesknou a pak také navíc ochraňují celou stavbu před nepřízní počasí.

Ze dvou stran je galerie prosklená a uvnitř bílého prostoru se mohou střídat umělecká díla.

Denní světlo, prostupující skrz střešní světlík, zajišťuje provoz galerie bez nutnosti napojení na elektřinu. Navíc lze její okraj využít například k sezení.

Oba projekty mohli studenti spolu s vedoucím ateliérem uskutečnit díky grantu Evropské unie Architektura mimo centra.