Pokud je řeč o jaderné energetice, automaticky je téma svázáno se jménem předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danou Drábovou. Právě jí včera rektor Technické univerzity v Liberci Zdeněk Kůs udělil doktorský titul honoris causa. Expertka na jadernou energii se spolu s kanadským profesorem a bývalým absolventem školy Antonínem Martínkem stala jednou ze dvou osobností, které škola u příležitosti oslav 60. výročí titulem ocenila.

„Čestný doktorát jí rektor udělil za dlouholetou pedagogickou činnost a propagaci studia technických oborů zejména mezi středoškolskou a vysokoškolskou mládeží," zdůvodnila rozhodnutí udělit doktorát Daně Drábové mluvčí liberecké univerzity Jaroslava Kočárková.

Lidsky a přístupně

Že nejde o prázdnou frázi potvrdil do posledního místečka zaplněný největší sál školy, kam si přišli její dopolední přednášku vyslechnout frekventanti Dětské univerzity. Dana Drábová dokáže o svém oboru mluvit srozumitelně a s velkým zaujetím. Lidsky a přístupně vysvětluje principy fungování nejen jaderné energetiky, ale techniky vůbec. Mechanismus elektrárny přirovnává k důležitým částem lidského těla. Mluví o srdci a o mozku. „Jestli jsem přispěla svým krátkým povídáním k vašemu zajmu a změřila pozornost na techniku, pak jsem tu nebyla zbytečně," ukončila za velkého potlesku svým typicky zabarveným hlasem Dana Drábová, jejíž přednášky pro studenty i veřejnost se na Technické univerzitě v Liberci staly pověstnými.

Proč se lidé jaderné energetiky stále tak obávají?

Je to logické. Energie, která se z jádra uvolňuje, je obrovská. Je to jako s ohněm. Dobrý sluha, ale zlý pán. V případě jaderné energie je to ale mnohem vážnější. A lidé tento druh energie stále vnímají přes stigma jaderné bomby. Ten vztyčený prst tu vždycky je.

Je ten pohled rozdílný u nás a v dalších zemích?

Ano, například v Německu je jaderná energetika stále spojována s jadernou bombou. Češi jsou v tomhle racionálně pragmatičtí. To znamená nejsou z jaderné energie v úžasu, jako například Slováci, kteří jsou na jadernou elektrárnu hrdí, spíš si říkáme když každá třetí žárovka díky jaderné energii svítí, tak proč ne? Důvěřujeme lidem, kteří tomu rozumí a řídí to a tak by to mělo být ve všech oblastech života.

Ve své přednášce o jaderné elektrárně jste řekla krásnou větu. Že se jaderné energie nemusíme bát, když respektujeme určitý řád a pravidla. Platí to i v obecné rovině?

Určitě. Respektujeme to stále méně a proto svět kolem nás vypadá tak, jak vypadá. I když tak zlé to zase není. Vždycky, když si u nás někdo stěžuje, říkám, jeďte se podívat hodně daleko za naše hranice. A nemyslím tím Severní Ameriku.

Vraťme se k dnešní události. Jak vás potěšilo udělení čestného doktorátu?

Nejsem žádný jejich sběratel, ale ten z Technické univerzity mě mimořádně těší, protože je od lidí, z kterých přímo čiší, že věci dělají s nadšením a zápalem. Liberec není v hlavním proudu a přeci tu od samého založení školy vznikají mimořádné věci. Jsem exaktně vzdělaná, těžko se mi proto takhle mluví, ale přesto musím potvrdit, že je to škola, kde je ve vzduchu něco výjimečného. Myslím, že je to skutečně škola s kladným nábojem.

Co vám samotné setkání s dětmi a studenty nejen na půdě liberecké univerzity přinášejí?

Zjištění, že mladá generace není určitě taková, jak je plošně prezentována, tedy, že mladí jsou čím dál horší. Setkávám se s obrovským množstvím přemýšlivých mladých lidí, dokonce i dětí ze základních škol, které na mých přednáškách reagují s obrovským přehledem, který mě samotnou nepřekvapí, ale rozhodně potěší.

Vyplatí se tedy do dětí, teprve budoucích studentů, investovat energii?

Ježkovy zraky, aby ne! Jednou nás přeci někdo bude muset živit. Pocházím ze staré kovozemědělské rodiny a tam jsem viděla, jak je předávání zkušeností mezi generacemi důležité. Nadaných dětí je dost, jen si pro ně musíme umět sáhnout. Spousta excesů a frustrací, o kterých tak neradi, a přece často čteme, pochází právě z toho, že lidé nedělají to, co je baví a jsou nešťastní.

Stále dokola se opakuje, že děti nemají o technické obory zájem..

Strašně mě štve, když pořád čtu, jak nějaká ta celebrita ve škole propadala z matematiky a chlubí se tím, jako by to byla určitá zásluha. Já děti učím, že matematika a fyzika může být obor, který je může docela dobře živit a ještě k tomu, a to je důležité, je naplňovat a bavit.

Důležitý je první impulz, který dítěti někdo dodá. Měla jste vy sama někoho takového?

No, samozřejmě, měla jsem skvělého učitele matematiky, byl to takový ten typický řídící na malém městě. Když v někom vytušil nějaký potenciál, o to víc mu naložil, podle hesla, když už něco umíš, máš o to větší závazek se tomu věnovat. Tak se snažím.