K liberecké radnici 21. srpna opět po 46 letech mířila vojenská technika, kulometčíkům se na čepicích skvěla rudá hvězda. Liberec uctil oběti srpnové okupace 1968.

Medaili města obdržel při vzpomínkové akci sedmdesátiletý Petr Šída. Ač byl před 46 lety sám těžce zraněn, přenechal místo v sanitce neznámému raněnému mladíkovi, pětadvacetiletému Jindřichu Kulišovi.

„Bojoval o život, já byl zraněný od pasu dolů. Držel se za plíce, měl je prostřelené. Tak jsem doufal, že mu to pomůže. Bohužel. V nemocnici mě položili vedle někoho, kdo byl přetažený dekou. Když jsem ji odhrnul, tak jsem viděl, že nepřežil," uvedl Šída. Včera mu i přesto za jeho čin veřejně poděkovala Nina Vaňková, vdova po Kulišovi. „Pro mě jsi hrdina," řekla.

Při invazi vojsk Varšavské smlouvy zemřelo v Liberci před 46 lety devět lidí a dalších 45 bylo zraněno. Liberec byl prvním velkým městem na cestě okupačních tanků a také místem prvních ostrých střetů s okupanty. Tanky a další vojenská technika v plné bojové pohotovosti totiž mířily do Prahy z Polska. „Nečekal jsem to. Měl jsme vztek a byl jsem rozčarován," řekl Šída.

Spolu s dalšími vzal dlažební kostky od Šaldova divadla a házel je na projíždějící kolonu. Když zastavila na rohu náměstí u radnice, byl asi metr a půl od obrněného transportéru. Z něj pak do davu pálil voják samopalem. Šídu několikrát zasáhl do nohou. „Když střelba utichla, přiběhli dva lidé, za ramena mě táhli pryč a schovali za trubky lešení u radničního sklípku. Tam jsem dostal další zásah," vylíčil.

Celkem měl v sobě sedm střel. „V nemocnici jsem byl nejdéle ze všech zraněných, rok a tři čtvrtě. Pustili mě jen proto, že jsem podváděl a sklepával teplotu na teploměru," zavzpomínal. Následky zranění má dosud. „Když mi před čtyřmi lety dělali v Mladé Boleslavi nová kolena, primářka říkala, že neviděla chodit nikoho jiného s tak rozbitýma nohama," dodal.