Snad pro všechny kromě něj samotného je to muž s temnou minulostí bachaře v minkovickém lágru, který by si měl užívat vysokého důchodu a moc se neukazovat. Dokonce ani mateřská KSČM, jejímž je členem, jej moc neobhajuje, pouze krčí rameny. Proto je podivné, jak lehce Vondruška vplul zpět mezi krajské zastupitele, kde až do roku 2008 působil.

Stalo se tak v úterý ve 14 hodin, kdy jako náhradník složil slib zastupitele Libereckého kraje. Nahradil odstoupivšího Stanislava Mackovíka. Krajská koalice společně s ODS během jeho slibu na protest opustila své židle a odešla ze sálu. „Presumpce neviny, na kterou se pan Vondruška odvolává, platí pro občana, ale ne pro politika," vysvětlil Miroslav Hudec (ZpLK).

Vondruškou to ale vůbec nehnulo. Ve své lavici rozdával úsměvy fotografům, na dotazy novinářů odpovídal stručně. „Všechno, co jsem k tomu chtěl říct, už jsem řekl během uplynulých sedmi let, co se proces se mnou vleče," nechtěl Vondruška pitvat důvody, které odpůrci zmiňují.

Jediná chvíle, kdy se jeho oči sklopily dolů a naznačovaly snad alespoň náznak studu, byla chvíle, kdy k řečnickému pultíku zamířily dvě demonstrantky, Štěpánka Klímková a Romana Pacáková, které přišly nad Vondruškovým návratem vyjádřit pohoršení. Měly s sebou transparenty s nápisem Nechceme dozorce politických vězňů v krajském zastupitelstvu.

„Je nepřípustné, aby člověk s takovou minulostí dělal zastupitele, k vykonávání své funkce není kompetentní," vyjádřily ženy své obavy. Jejich vystoupení pak podpořil potlesk několika desítek zastupitelů i občanů přítomných v sále.

Vondruška na jejich slova reagoval zcela očekávaně. „O vině se nerozhoduje ani na demonstracích, ani v diskusích. O vině rozhoduje jenom soud," podotknul. 

Návrat Vondrušky je důkazem postkomunismu

S velkou nevolí, ale tiše a s pokorou sledují političtí vězni z Minkovic velkolepý politický comeback exposlance Josefa Vondrušky. Potkávají se s ním totiž už sedm let v soudní síni, kde se Vondruška zpovídá z bití vězňů. To, že se navzdory doposud neukončenému procesu stal aktivním politikem, vnímají jako křivdu a důkaz, že demokracie utržila velkou ránu.

„Naše demokracie prochází porodními bolestmi, z nichž se bude vzpamatovávat možná stejně tak dlouho, jako byla decimována. Trvalo to 42 let, takže jsme někde v půlce," komentuje Jiří Kubík, který strávil několik let v Minkovicích za pobuřování a vyzvědačství. Po „zákroku" Filipsa, jak Vondruškovi vězni přezdívali, močil krev. Ztloukl ho totiž obuškem do ledvin.

„Že se i v dnešní době stal politikem, je důkazem, že naše země žije v postkomunismu," smutně pokyvuje hlavou.

Pár facek Husákovi

Stejně jako řada dalších vězňů po revoluci, i on se potýkal s nutkavou myšlenkou vyřídit si účty se svými trýzniteli osobně. Začít chtěl tehdy u exprezidenta Husáka, který žil po pádu komunismu na bratislavském sídlišti.

„Tehdy jsem mu chtěl aspoň rozbít hubu. Zazvonil bych u něj a až by otevřel, zpráskal bych ho jako psa. Ale nepodařilo se mi ho na tom sídlišti vypátrat," vzpomíná politický vězeň. Satisfakce se ale přeci dočkal: Husák jen pár měsíců na to zemřel. V případě Vondrušky už pak stejné touhy neměl, i když připouští, že by pro takový čin měl pochopení.

„Nikdo se nemůže divit, že když stát nepotrestá třeba sadistického vraha Karla Vaše, tak že jeho oběti vezmou spravedlnost do vlastních rukou," zdůrazňuje Kubík.

I přes zdánlivé Vondruškovo vítězství je ale rád, že skutečná pravda vyšla najevo. „Kdyby Vondruška dostal u soudu třeba půlroční podmínku, nebyl by to pro něj žádný trest. To, že byl ale vláčen v médiích, v diskusích a jeho činy propírány veřejností, je trestem mnohem větším. Té společenské ostudy se nezbaví už nikdy," dodává Kubík.

Soud s Josefem Vondruškou má pokračovat dalším stáním za tři měsíce. V případu může hrát roli nový svědek Pavel Skramlík, který potvrdil, že Vondruška vězně bil. Věrohodnost nových svědků musí posoudit liberecký okresní soud.

O co jde v kauze Vondruška?

Josef Vondruška pracoval od 80. let až do roku 1990jako vychovatel v Minkovicích.Toto vězení bylo ve skutečnosti pracovním táborem, kde se v otrockých podmínkách vyráběla bižuterie pro závod Preciosa. Ten tehdy řídil Don Karl, dnešní majitel firmy.

Do pracovního tábora se dostávali hlavně političtí vězni, například zde pobyl i disident a obhájce lidských práv Pavel Wonka, politik Petr Cibulka nebo odbojář Vladimír Hučín. Ti všichni popsali nelidské podmínky v lágru, které z velké části tvořili právě sadističtí dozorci.

Josef Vondruška, přezdívaný podle podoby s večerníčkovou postavičkou Filipes, vězně bil a týral. Ažv roce 2006 z toho Vondrušku obviniliVladimír Hučín, Jiří Gruntorád a Jiří Wolf. Nakonec jej liberecký státní zástupce obžaloval v listopadu 2008 ze zneužívání pravomoci veřejného činitele pouze v případě Jiřího Wolfa. Vondruška na adresu bývalých vězňů neznal slova pokory. O Gruntorádovi třeba řekl, že je povýšenec, který si hrál na intelektuála. Tvrzení vězňů označil z 80 procent za lež a z 20 procent za pololež.

Kdo je Josef Vondruška

Narozen 12. února 1948 v Litoměřicích, po vojně dělal krátce v jablonecké Preciose, pak nastoupil v roce 1972 jako dozorce v Minkovicích. V roce 1975 si dodělal ve večerní škole maturitu a o dva roky později dokončil dálkové studium nástavby. V roce 1988 vystudoval Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti v Praze Fakultu Veřejné bezpečnosti a získal titul Doktor práv. Po revoluci dělal zámečníka, v roce 1992 se vrátil do politiky. Stal se poslancem a v roce 2000 i krajským zastupitelem.