INDEX DENÍKU pohledem kraje



Podle 55,5 procenta panelistů Deníku z Libereckého kraje se neosvědčilo společné vzdělávání zdravých a handicapovaných dětí, o opaku je přesvědčeno 44,5 procenta dotázaných. Odpovídalo 36 lidí, z toho 30 mužů a 6 žen.

„Chtěla jsem, aby náš syn chodil do běžné školy v místě bydliště. Bydlíme tu, s lidmi se denně potkáváme a potkávat budeme. Chceme, aby ho tu znali, aby věděli, co se od něj dá čekat," vysvětluje matka, proč chtěla, aby syn navštěvoval běžnou školu spolu se svými spolužáky. Je to podle ní jedna z cest k tomu, aby další generaci neovládaly myšlenkové stereotypy o postižených lidech a ze školních lavic nevycházely další děti se xenofobními či asociálními názory, které budou společnost štěpit a polarizovat.

ZÁKON DOBRÝ, ALE…

„V případě Bártika se sešlo hned několik šťastných okolností. Za prvé je to rodina, která skvěle spolupracuje a pak asistent, který má pedagogické vzdělání. Chlapec tu skutečně udělal velký pokrok," potvrzuje Ludmila Moravcová, ředitelka ZŠ Sokolovská Liberec, kam chlapec před třemi lety nastoupil.

Čtěte také: Liebiegovo městečko se možná stane památkovou zónou

Tehdy byly obecně hlavním problémem peníze na asistenty, které školám chyběly. To zákon o inkluzi sice napravil, neodstranil tím však zdaleka další břemena, která sebou společné vzdělávání všech dětí přináší.

Například to, že školy sice teď mají pro asistenty kolonky, nemají ale samotné asistenty. Ti se nehrnou, kvůli nízkým platům za náročnou práci. Chybí také odborné zázemí v podobě speciálních psychologů, které vzhledem ke škále postižení nemůže nahradit běžný výchovný poradce.

Podle ředitelky Moravcové nebyl zákon o inkluzi předem pořádně připraven. „Spousta věcí v něm je nedomyšlených. Inkluze sebou například nese snížení počtu dětí ve třídě, která přijala žáka se zdravotním problémem, ale to může být problém ve školách, kde je v ročníku otevřena jen jedna třída s plným počtem," vyjmenovává jen některá úskalí. „Hledáme, tápeme a to vše za pochodu," říká ředitelka, podle které nedotažený zákon klade na pedagogy velkou administrativní i psychickou zátěž. To pak podle ní mohou odnášet ostatní děti. „Nesmíte se pak některým pedagogům divit, že se inkluzi brání všemi způsoby, to ale nesouvisí se samotným principem," zdůrazňuje.

PROSPĚJE BĚŽNÁ TŘÍDA DÍTĚTI?

Velkou roli v inkluzi podle ní hrají i rodiče, kteří by měli dobře zvážit, zda vzdělávání v běžné třídě dítěti prospěje a posune ho ve vývoji, jak je tomu například u Barta, nebo zda by se cítilo lépe ve škole, která je pro vzdělávání dítěte s určitým handicapem vhodnější.

„Podobný problém budeme pravděpodobně řešit v příštím roce, kdy bude syn nastupovat povinnou školní docházku. Zatím je kvůli vývojovým poruchám širšího autistického spektra ve speciální třídě mateřské školy a jsem tomu ráda. Myslím, že pobyt v běžné třídě by neprospěl ani malému, ani učitelkám, které by nemusely mít vždycky čas a trpělivost na dítě, které potřebuje speciální přístup," míní matka čtyřletého chlapce z Liberce. „Pokud nám odborníci doporučí vzdělávání ve speciální základní škole, nebudeme se bránit. Myslím, že rozvoji dítěte víc prospěje klid a spokojenost, než aby se za každou cenu musel srovnávat se zdravými vrstevníky," dodává.

Z odpovědí našich panelistů 

Michael Canov – starosta Chrastavy a senátor
Neznám žádné oficiální výstupy, ale jsem přesvědčen, že pokud je otázkou myšlena inkluze tělesně handicapovaní tak ano, pokud mentálně handicapovaní, tak nikoli. Naopak trpí v takovémto systému všichni, jak děti nadané, tak ti mentálně handicapované.

František Gábor, zastupitel Liberce za TOP 09
Ano. Handicapovaným dětem určitě pomohlo se začleňováním
do normálního běžného života. Avšak mám určité obavy že tento systém zpomalí výuku v běžných třídách.

Ilona Jindrová, 55 let, ředitelka VOŠ a SŠ sklářské Nový Bor
Nejsem proti společnému vzdělávání, pokud není překážkou ve vzdělávání jedné či druhé skupiny vzdělávaných. Jen chci říci, že tolik legislativních úprav, papírování a vykazování nebylo třeba. Pokud chce škola vyjít vstříc společnému vzdělávání, dokáže to i bez požehnání či nařizování shora. Mluvím z vlastní zkušenosti se společným vzděláváním na naší škole, kde probíhá již dlouhá léta.