Být deváťákem a na Burze škol bych si náhodou žádnou nevybral, alespoň doma s klidným svědomím, až se budou ptát, co tam bylo, můžu říct, že tam byla Pohoda.

Prostory hotelu Lípa v České Lípě se po roce proměnily zase v malý veletrh školských zařízení. Stánky vedle stánku, s různými ukázkami i vychytávkami, ale také improvizované pódium, které sloužilo pro kulturní vstupy i studentské módní přehlídky.

Pohoda je to první, čeho si asi člověk všimne, když mezi stánky vtrhne s určitým odhodláním. Pohodu nelze minout a už vůbec ne přehlédnout. Střední odborné učiliště tohoto jména, které se vydalo lákat českolipské deváťáky až z Litoměřic, se totiž prezentovalo svým kadeřnickým oborem a tak se přímo na místě šmikalo, upravovalo, zkrášlovalo. Věřím tomu, že řada dívek neodolala.

O kousek dál je další dívčí lákadlo Střední zdravotní škola z Děčína. Do svého stánku si posadila sestru žákyňku v sestřičkovském „mundůru". Před ní na stole stál model lidského těla, tedy spíše jeho vnitřností. Je vidět, že tento obor s sebou přináší věci, na které se kouká lépe, ale i hůře.

QUO VADIS? Vydat se cestou elektro oboru na průmyslovce, anebo se vyučit na kadeřníka na učilišti?Českolipské gymnázium promítalo ve svém stánku projekci. Dozvěděl jsem se z ní to podstatné, třeba kolik studentů přijmou v roce 2014 do čtyřletého i osmiletého studia. Vždy po jedné třídě. Myslím si, že zrušení jedné třídy osmiletého gymnázia před časem školu pořád dost trápí.

Velký nával a zájem školáků byl před dvěma průmyslovkami. Ta liberecká se nepřehlédnutelně chlubila, že se chystá otevřít obor geodézie a katastr nemovitostí. „Neváhejte, tento obor se otevírá pouze jednou za čtyři roky a je jediným v Libereckém kraji," chlubila se škola.

Českolipská průmyslovka zase zaujala bláznivými semafory. Nedal se totiž přehlédnout její velký model křižovatky, řízený semafory, které blikaly jako o život. Další průmka z Liberce, strojní a elektrotechnická, zase zaujala tím, jak vizuálně lákala na své dny otevřených dveří.

Škola středisková

Některé školy to s lákáním studentů nemají lehké. Třeba učiliště z Hubálova u Mnichova Hradiště. „Jsme na vesnici. Vyžití, na jaké jsou kluci zvyklí z měst, u nás nemáme," přiznává na rovinu Václav Svoboda, zástupce ředitele školy pro odborný výcvik. Na Burze škol se hubálovské učiliště trochu krčí vedle stánku učiliště Škody Mladá Boleslav. „Ve srovnání s nimi jsme malá škola. Ve všech ročnících máme 250 studentů, všechno jsou to kluci. U nás je jenom to černé řemeslo," vysvětluje dál Svoboda.

Vše vypráví tak hezky a otevřeně, že bych se klidně nechal zlákat. Obdivuji jejich kovářské výrobky a dozvídám se, že výcvikem v kovárně procházejí v prvním ročníku úplně všichni. Velkou výhodou malého učiliště je fakt, že leží na rozhraní hned několika okresů. „Takže máme studenty z Mimoně, Doks, Bělé, Semil i Liberce," dodává zástupce ředitele.

Na Burzu škol dorazila i školská zařízení docela z daleka. A třeba mostecká Bukaschool, která nabízí studium gymnaziálního typu, patřila mezi ty nejobletovanější. Nechtěl jsem ale v davu zabírat (v mém případě dost velké) místo někomu jinému, a tak ani nevím proč. Víc mě zaujalo, že sousední sklářská škola v Šenově nalepovala zájemcům tetování na rameno.

Dobře jsem se pobavil u českolipské obchodní akademie. Na velké LCD obrazovce promítala svou projekci, ve které školu představuje na „trumfech", rozuměj na hracích kartách „eso". Trumfy zaujaly i řadu mladých lidí. Já stál zrovna u dvojice, která o tom vedla vtipný rozhovor. Student 1: „Tady vynášejí samá esa." Student 2: „To je střední škola karetní." Student 1: „Jo, obor mikromagie."

Hned vedle kartářů se prezentovala také vlastně hostitelská SOŠ a SOU Česká Lípa. Měli tu dřevěné přihrádky s barevnými lístky o jednotlivých oborech. Pojďte a vytáhněte si z dřevěného osudí svoji budoucnost. Snad tu nejlepší.