O víkendu zaplnily styčný bod mezi Německem, Polskem a Českem stovky lidí. Už několik let probíhají na Trojmezí na konci dubna slavnosti nazvané Společnou cestou. Setkání pro ty, kteří bydlí hned vedle sebe, ač ze tří různých zemí. Od sebe je dělí břehy Nisy.

„Když jsme vstoupili do EU, byla tady obrovská sláva. Přijela spousta potentátů a všichni mluvili mimo jiné o tom, jak se tady postaví most, který by české, německé a polské břehy propojil, aby se lidi k sobě dostali. No, koukáme na sebe z těch různých břehů už deset let a most nikde," popisuje lámanou češtinou důchodce Jürgen Metz z Hartau.

Turistický cíl i symbol spolupráce

První návrhy, jak by turistický most mohl vypadat, zpracovali studenti Technické univerzity a univerzity v Žitavě už v roce 2006. Vítězný návrh počítal s tím, že most bude kruhový a bude se moci i otáčet. Stavba měla být umístěna poměrně nízko nad vodou, aby nerušila ráz krajiny. V případě povodní přes něj měla voda přetékat. „Jenže pak přišly povodně v roce 2010 a bylo jasné, že cokoliv bude stát vodě v cestě, bude nebezpečné. Takže ten původní návrh se musel opustit," říká hejtman a bývalý starosta Hrádku nad Nisou Martin Půta.

Projekt tak pomalu usínal a teprve nedávno se ho znovu chopil současný hrádecký starosta Josef Horinka. „Vlastně celých těch deset let měla ten projekt na starosti sousední Žitava, teď jsem si to vzal na starosti já a doufám, že budu mít dost síly to dotáhnout do konce. Už proběhlo jednání se zástupci Povodí Labe a projektová kancelář Valbek teď zpracovává novou studii." Základním požadavkem přitom je, aby spodní hrana turistického mostu byla nad hladinou stoleté vody a aby pilíře netvořily překážku v toku Nisy.

Tři země, tři zákony, tři razítka

PROVIZORNÍ MOST. Při víkendových slavnostech „Společnou cestou“ propojil Česko s Německem provizorní most z lešení. Na opravdovou lávku si na Trojmezí musí ale ještě několik let počkat.Na první pohled by se zdálo, že lávky propojující všechny tři země se Trojmezí dočká co nevidět. Podle Horinky to ale tak jednoduché není. „Bohužel, jsme sice všichni ve společné Evropské unii, ale platí u nás jiné stavební předpisy. Jinak to mají v Polsku, jinak v Německu, jinak u nás. Takže strašně dlouho trvalo, než jsme se vůbec dobrali, jak tohle řešit. U nás například máme statut územního řízení, což v Německu neznají, polská strana má také jinou stavební legislativu, všechna tři povodí mají své vlastní předpisy. A neexistuje žádný jednotný orgán, který by tohle celé zaštítil a vydal k tomu rozhodnutí. Prostě Kocourkov."

Na slavnostech „Společnou cestou" se kvůli tomu do Evropské unie pustil i saský poslanec Stephan Meyer. „Myslím, že se stále řeší nepodstatné věci, a to co je pro běžný život občanů důležité, zůstává stranou. Žádný zákon v EU například neřeší, že hranice vedou třeba prostředkem řeky a že je nesmysl, aby se kvůli lávce do sousední země svolával málem zemský parlament. Lidé si tu chtějí postavit malý most pro pěší a cyklisty, ale ty legislativní překážky jsou takové, že v každé zemi musí tu svoji část lávky nakreslit místní projekční kancelář a ta pak vyběhá povolení pro konkrétní část mostu na svém území. Je s tím papírování jako kdybychom tady chtěli postavit jadernou elektrárnu," dodává Stephan Meyer.

Při slavnostech tak český a německý břeh propojil alespoň provizorní most z lešení, který postavila německá strana. „To víte, že by bylo fajn, kdyby tu most propojoval všechny tři země a byl tu napořád a ne jenom jeden den v roce. Jezdíme hodně na kole, určitě bychom ho využili," říká jedna z návštěvnic festivalu Jana Pokorná. Českou část teď s Polskem spojuje alespoň malý dřevěný mostek přes hraniční Oldřichovský potok, na protější louku do Německa už se ale z Čech nedá suchou nohou dostat.

Podle starosty Horinky je tak vysněný most zatím ještě během na dlouhou trať. Pokud půjde vše bez komplikací, mohli by pěší a cyklisté přes most nejdříve za dva roky.