Proč jste se rozhodla kandidovat? Vracíte se po nějaké době do Libereckého kraje.
Osm let jsem působila v Praze a bylo to rozmanité, ale i náročné. V Libereckém kraji jsem působila čtyři roky, a myslím si, že jsem kraji neodvedla vše, co jsem mohla. A to je jeden z důvodů, proč se chci vrátit. Přes týden jsem v Praze a já bych zase docela ráda žila v České Lípě a denně odtud dojížděla. To je taky jeden z důvodů.

Přišla jste s nápadem kandidovat sama nebo vás oslovili kolegové ze strany, například proto, že už máte zkušenosti ze svého předchozího působení na kraji a víte, o co jde?
Ano, byla jsem oslovena, ale už je to několik let zpět. Je to asi dva roky stará záležitost. Nechala jsem si rok na rozmyšlenou, srovnala si své priority. Diskutovali jsme o tom s politiky i s rodinou, přece jen již nejsem politik. Já přece jen už mnoho let žiji jako úředník. Ale po roce jsem se rozhodla a řekla ano.

Máte podporu také své rodiny, co na vaše rozhodnutí říkají?
Myslím, že podporu mám jednoznačnou. Kdybych ji neměla, tak jsem ani v roce 2005 nemohla odejít do Prahy. Jak manžel, tak dcery, si myslím, mi fandí, a to je strašně důležité. Oni vědí, že mám svoji práci velmi ráda a že pro mě je významnou náplní.

Působila jste jako náměstkyně hejtmana Pavlíka za první existence krajů. Máte tedy představu, co práce hejtmana obnáší. S čím do toho tedy jdete? Máte nějakou vizi, co změnit?
Dřív, než se člověk rozhodne ucházet se o nějaký post, ať už je to hejtman nebo třeba ředitel školy, tak musí mít představu. Já jsem si tu představu vytvářela právě v tom období, kdy jsem se rozmýšlela. Dneska se to ve mně srovnalo. Vím, co chci. Jak chci, aby se kraj posunul, protože v porovnání s ostatními kraji na tom není nejlépe. A proto je to téma, které mě zajímá. Chci, aby fungoval.

V čem má podle vás Liberecký kraj tedy slabiny?
V porovnání s ostatními kraji ztrácí Liberecký kraj například v oblasti školství, ztrácí v oblasti podnikatelských aktivit. I v oblasti, kde jsme neměli tak zásadní problémy, v pohybu sociálních transferů to jsou všechno nesmírně důležité prvky.

Lze to nějak přiblížit? Například v oblasti školství je poměrně rušno, dění tady rozhýbala školská reforma. V čem tedy právě tady kraj zaostává?
V porovnání s ostatními kraji Liberecký ztrácí hlavně ve výstupech ze strany žáků. Liberecký kraj se dostává ve srovnávacích testech na samotný závěr tabulek, dostáváme se za kraje, které ještě v roce 2001 nebo 2002 byly významně za námi. Čili, někde je problém. Někde děláme chybu. Myslím si, že na tom má podíl i nedokončená reforma školství. Kraj si musí říci, jakým krajem chce být. Jestli takovým, který bude spoléhat na průmysl, nebo jestli budeme krajem, který bude spoléhat třeba jen na turistický ruch.

To je rozhodnutí, které má v rukou zastupitelstvo. A pokud se rozhodneme, že kraj má největší váhu například v oblasti průmyslu, tak musíme mít připravené lidi. Je to o tématu a o tom, jakým způsobem vzdělávání nastavíme. Já nechci tedy, aby reforma byla o tom, zda konkrétní objekt bude nebo nebude. Má to být o tom, co která škola nabídne.

Když by si podle vás měl kraj vybrat jedno téma, kam se ubírat, co je podle vašeho názoru ta nejdůležitější věc?
Liberecký kraj má stále významnou vazbu na turistiku. Za další má jasnou vazbu na automobilový průmysl, na Mladou Boleslav i silnou vazbu na hlavní město České republiky. To jsou prvky, které do všeho musí vstoupit a které kraj musí brát.

To jde ruku v ruce i s podporou podnikatelů, která je podle vašeho názoru slabinou kraje.
Ano. Nemůžete dělat vzdělávací nabídku bez toho, aniž byste věděli, že „vzděláváte pro někoho“. Že mladého člověka připravujete k tomu, aby měl zaměstnání a aby i jeho postavení ve společnosti bylo o určitém úspěchu. To znamená, aby byl soběstačný, nezávislý na sociálních dávkách. Zároveň chcete, byť se rozhodne žít třeba na venkově, tak ale aby byl zaměstnán. Vše na sebe musí navazovat.