Třináct lidí, sedm Čechů a šest Němců, se tento týden ve čtvrtek sešlo na Polevsku. Během společného pětidenního workshopu zkoumali podobnosti i rozdílnosti mezi češtinou a němčinou, ale také se poznávali navzájem. Jedním z hlavních cílů projektu, který na české straně zastřešuje Lužický horský spolek a na německé kulturní společnost Freiraum Zittau, je totiž to, aby se lidé z obou stran hranice vzájemně poznali a vytvořili si nová přátelství.

Workshop na Polevsku vedli Petra Zahradníčková z Nového Boru a Patrick Weissig ze Žitavy. Oba se kdysi poznali a hned napoprvé společně vytvořili česko-německý projekt Zapomenutá místa, který se odehrával v Grosshennersdorfu u Žitavy a jehož účastnici vytvářeli filmový dokument a pracovali i se světelnými instalacemi.

Na Polevsku probíhalo podobné setkání. „Dvě oblasti, kterým jsme se tu věnovali, je divadlo a film," říká Petra Zahradníčková. Skupina, která se na Polevsku sešla, byla podle ní nejen mezinárodní, ale také mezigenerační. „Nejstarší účastnici je přes osmdesát let, nejmladší třiatřicet."

Podle Patricka Weissiga je prvním z cílů workshopu dobrat se nějakého společného rozhovoru. „Aby se lidé mezi sebou bavili, aby se mezi nimi vytvořil kontakt. Takže děláme různé aktivity, aby poznali nejen sebe navzájem, ale i své rodné jazyky a místa, odkud pocházejí," vypráví Patrick Weissig. „Na začátku se snažíme také zjistit, s čím kdo přichází, kdo má jaké zájmy a co může vložit do společné práce celé skupiny."

Výstupem česko-německého workshopu bude divadlo, film i jazyková animace.

V pátek se účastníci workshopu rozdělili do divadelní a filmové dílny, v nich pak společně vymýšleli téma, které by chtěli zpracovat a během odpoledne už pracovali na konkrétních scénkách. V sobotu se v obou dílnách prohodili, takže každý měl příležitost pracovat jak na divadelní, tak filmové podobě výstupu.

Páteční divadelní skupina pracovala například na tom, že řada slov v češtině i němčině je podobných, ale jejich význam se v jednom z jazyků už změnil a jejich používání může vést i k nedorozuměním. „Možná také připravíme scénky vycházející z rozdílů ve slavení svátků," upozorňuje Petra Zahradníčková. „Nechceme ale vypichovat jen rozdíly a nedorozumění. Chceme ukázat i na to, co je v obou jazycích i v obou kulturách společné."

Výsledkem pětidenního workshopu byla prezentace pro veřejnost. Na Polevsku proběhla v pondělí v sále místní restaurace a penzionu Na Křižovatce, kde účastníci workshopu bydleli i tvořili.

Mluvíme různě, ale myslíme stejně

Patrick Weissig, německý vedoucí workshopu, je ukázkou toho, jak se v životě lidí z pohraničí může stírat to, jestli žijí na české či saské straně hranice. „Bydlím v tomto regionu, v Žitavě, a beru to tak, jako by tu žádná hranice nebyla. Těší mě, když potkávám podobně aktivní a pro věc zapálené lidi a je jedno, kde to je," říká muž, který se také často podílí například na akcích a projektech, které připravuje Centrum sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.

Workshop může podle něj pomoci dalšímu sblížení obou stran. „Důležité je se mezi sebou bavit. Sice dojdeme k tomu, že naše jazyky nejsou úplně stejné, ale zároveň uvidíme, že všichni přemýšlíme stejně a ve výsledku si rozumíme," dodal Weissig.

Výsledky workshopu budou jeho účastníci prezentovat 4. října také v Žitavě.

Lužický horský spolek• navazuje na úspěšné horské spolky, vznikající v poslední čtvrtině 19. století a hlásí se k jejich odkazu a tradici
• rozvíjí celou řadu aktivit: od výletů do hor, na kole, přes propagaci Lužických hor, poznávání jejich historie, až k ochraně přírody a krajiny či setkávání lidí z české i německé strany hor
• do roku 2010 fungoval pod hlavičkou občanského sdružení Rodowitz, od ledna 2011 vystupuje pod současným názvem
• od ledna 2012 je jako první organizace v ČR součástí DAV Deutscher Alpenverein, a to jako Ortsgruppe (místní skupina) sekce Zittau
• zasadil se o vrácení původního názvu železniční zastávce Jedlová, ta se od prosince 2014 po 53 letech jmenuje opět „Nová Huť v Lužických horách"