Plavci z Rakouska, Brazílie, Španělska, Estonska, Francie, Maďarska, Itálie, Polska, Portugalska, Rumunska, Turecka a Ruska dorazili začátkem týdne do Liberce, aby se zde proplavali až k medailovým pozicím. Liberec totiž hostí Otevřené mistrovství Evropy v plavání. Hned první den slavila Česká republika úspěch ve více disciplínách. Adéla Míková získala 3 bronzové medaile v disciplínách 50 + 800 m volný způsob a v disciplíně 100 m motýlek, Vladimír Hlaváč obsadil 2. místo v disciplíně 50 m prsa a 3. místo v disciplíně 100 m znak. Oba úspěšní plavci jsou v týmu trenérky Alexandry Erlebachové, která úspěch svých svěřenců komentovala:

„Jsem spokojená, plavci si zaplavali osobní rekordy v náročném závodním programu. Navíc organizace závodů je bez problému a všichni zahraniční účastníci se cítí spokojeni. Celý tým se těší na další dny."

V Liberci se podobný závod koná již poněkolikáté. Poprvé se na sever Čech sjeli plavci v roce 1997, o dva roky později se tu již pořádalo Mistrovství světa. Za tři roky závodili atleti s mentálním postižením v Liberci na Mistrovství Evropy a v roce 2009 se tu uskutečnily Global Games. Plavání se věnuje v české republice zhruba 23 klubů sdružených v Českém svazu mentálně postižených sportovců (ČSMPS). „V roce 1989 se v Liberci z iniciativy cvičitelů a trenérů plavání TJ Slavia Liberec uskutečnil 1. ročník Mistrovství České republiky, na který byli pozváni i plavci z tehdejších zvláštních škol a školy pro sluchově postižené," řekla Alena Erlebachová, garantka sportovních plavců, která se svou dcerou vede českou reprezentaci. Pod jejich vedením dosahují reprezentanti plavání vynikajících výsledků. Od r. 1995 do současnosti získali na mezinárodní scéně více než stovku medailí. K těm nejúspěšnějším se řadí Ivana Kumpoštová, která získala na paralympiádě v Sydney zlato a stříbro, Věra Stillnerová v Sydney získala bronz. „K dalším našim úspěšným plavcům patřil Michal Smitka, Lukáš Šimon, Aleš Vondráček, Jiří Plíva, Láďa Demel, Radek Imramovský, Simona Papáčková a další," dodává Alena Erlebachová.

Mladé plavecké naděje

V současnosti se k nejlepším řadí plavci Adéla Míková, která si vybojovala nominaci na paralympiádu v Londýně 2012. Na Mistrovství světa v roce 2013 získala 3 stříbrné a 4 bronzové medaile. A Vladimír Hlaváč, který vybojoval bronzovou medaili z Mistrovství světa 2013 a nedávno se kvalifikoval na paralympiádu do Brazílie. Oba dva jsou držiteli mnoha národních rekordů.

Mistrovství pokračuje v libereckém bazénu až do 23. srpna, kdy proběhnou plavecká finále obou pohlaví. Plavce můžete přijít podpořit na tribunu, kam se dostanete skrze restauraci nad bazénem.

Rozhovor Deníku s Alenou a Alexandrou Erlebachovou

Rodinný tandem trénuje plavce

Alexandra Erlebachová vede nejúspěšnější české plavce Adélu Míkovou (23) a Vladimíra Hlaváče (21) prakticky od jejich dětských let. Největší úspěchy však zaznamenávají v posledních letech. Sama trenérka byla za poslední tři roky třikrát vyhlášena v anketě O nejlepšího sportovce Českého svazu mentálně postižených sportovců nejlepším trenérem. Její matka Alena Erlebachová je garantem všech plavců z Českého svazu mentálně postižených sportovců.

Alexandro, jak si zatím čeští plavci vedou v závodě?

Hned první den získali naši plavci medaile. Adéla Míková získala bronz na 100 metrů delfín a 5 metrů kraul a Vladimír Hlaváč získal stříbro na 50 metrů prsa a bronz na 100 metrů znak.

Kdo v Liberci soutěží? Jaká byla kritéria pro přihlášení?

Alena: Jsou to závody dospělých,ve kterých nesmí startovat nikdo mladší 15 let, pouze na výjimku. Na 2014 INAS Otevřeném mistrovství Evropy jsem přizvali i sportovce s downovým syndromem. Jinak je to závod pro sportovce s intelektuálním znevýhodněním.

Jak se takto důležitý závod dostal do Liberce?

Alena: Liberec vyhrál kandidaturu, protože si INAS váží našich organizačních schopností. V roce 1997 kandidoval na Mezinárodní mistrovství v plavání, v roce 1999 Mistrovství světa, r. 2000 a 2005 zde bylo Mistrovství Evropy a v roce 2009 se v Liberci uskutečnila zatím největší akce, která se dá srovnávat s letními paralympijskými hrami Global games. Tehdy přijelo asi 2 000 účastníků ze 32 zemí.

Jak dlouho mistrovství trvá?

Alena: Začali jsme v úterý odpoledne, kdy proběhlo zahájení a finální závody z dopoledních rozplaveb. Středa byla druhý závodní den a plave se ještě ve čtvrtek a v pátek. V sobotu je volný den, protože jsme povinni účastníky seznámit s regionem. Takže jsme pro ně vymysleli program. Skupiny mohou navštívit iQpark, iQlandii, Aquapark nebo mohou vyrazit na výlet na Ještěd, kde si opečou buřty.

Alexandra: Od 17 do 22 hodin je v sobotu slavnostní ukončení na harcovské přehradě, kam zveme i veřejnost. Bude tam hrát kapela a DJ.

Jak dlouho už trénujete plavce?

Alexandra: Asi od sedmnácti let jsem pomáhala mamce. Od 20 let trénuji sama. Snažím se učit a získávat informace od lepších trenérů, které potkávám ve světě nebo tady na bazénu. Ty informace jsou mi velký přínosem. Všímám si ostatních plavců, abych toho svým svěřencům dokázala předat co nejvíce.

Kdy přišly největší úspěchy?

Alexandra: Na paralympiádě v Sydney. V roce 2000 holky přivezly zlato, stříbro, bronz. Adélka s Vláďou mi dělají radost. S Vláďou jsme byli na paralympiádě v Londýně a v loňském roce na Mistrovství světa v Nové Kaledonii. Zde kromě získaných medailí, Adéla jich získala 7 a Vladimír jednu, jsme poznali krásnou zemi. Je potřeba, aby na sobě dále pracovali a udrželi si úspěch, který zažívají. A možná přijde i možnost odjet spolu do Ria, což by bylo nádherné.

Alena: Vladimír se loňským ziskem medaile na Světovém šampionátu dostal mezi tzv. výkonné sportovce, kterým jsou přidělovány dotace od ministerstva.

Alexandro, jak vnímáte fakt, že jste byla třikrát za sebou vyhlášena za nejlepšího trenéra?

Já mám z toho velkou radost. Letos jsem z toho byla opravdu překvapená. Říkala jsem si, že je to podobné, jako když si chodí Karel Gott pro slavíky. Celý svaz musí volbu odsouhlasit, proto mě to těší. Získala jsem to ocenění, protože mám ze všech sportů se svými plavci největší úspěchy.

Takže jste s Adélou a Vladimírem spokojená?

Ano, jsem. Je to náročný režim, těch tréninků je během týden třeba osm nebo devět. Někdy musím zvlášť na trénink s Vláďou, někdy s Adélkou, záleží na nich.

Jak dlouho už je trénujete?

Jsme spolu už dvanáct let. Jsme taková rodina. Teď se s nimi lépe pracuje než na začátku. Člověk je musí motivovat, vysvětlovat, proč je sport důležitý. Co jim to přinese. Myslím, že už to oba pochopili. Samozřejmě máme za sebou i období, kdy se jim nechtělo plavat. V pubertě se nic nikomu nechce. Ale podařilo se mi je přesvědčit, aby to nevzdávali.