Byla to doba, kdy jste se za autem otočili. Křižníky silnic tehdy svou velikostí směle konkurovaly autobusům, leskly se chromem, jejich zádě byly ozdobeny křidélky a zvuk jejich často osmiválcových motorů připomínal tyranosaura. Americká auta od té doby nezestárla. Přestože jejich panování na silnicích utnula ropná krize a honba za bezpečností a praktičností, dodnes mají miliony nadšených sběratelů. Hned 70 z nich si o víkendu dalo dostaveníčko na Sychrově.

Buick D 45 (1916) Nejluxusnější auto své doby Modrý krasavec Buick na to sice nevypadá, ale ve své době šlo o auto pro vyšší třídu. „Prodávalo se za 15 000 dolarů, což si běžný Američan nemohl dovolit. Proto si jej pořizovali ředitelé továren," potvrzuje Marek Nozar, majitel jediného exempláře v České republice. Není divu, že by mu za něj jiní sběratelé utrhli ruce. „Koupil jsem ho za milion, nabízeli mi dva. Ale já nejsem kšeftař, auto neprodám," dodává majitel. Buick získal přímo z amerického Detroitu, kde auto sjelo z výrobní linky. Patřilo řediteli jednoho z automobilových závodů, snad i proto bylo ve skvělém stavu. K provozu na českých silnicích stačilo přidělat blinkry.

1.st US Veteran Car Club je největší český klub sběratelů Amerik a jeho předseda Zdeněk Košárek dobře ví, proč jsou americká auta tak slavná. „Spojené státy jsou rozlehlé, potřebovaly spolehlivá a výkonná auta. Doslova koráby silnic. Země prosperovala a americké rodiny žádaly prostorná a reprezentativní auta. Na spotřebu nikdo nehleděl, benzín byl levný," vysvětlil.

Auta z té doby se běžně vyznačovala hydraulikou, která řídila okýnka nebo sedačky. Jejich výkon byl obrovský. Při své obrovitosti dosahovaly rychlostí běžně nad 100 kilometrů v hodině. Už nikdy potom nebyly auta tak velkoryse řešená, přepychově vybavená a designově originální. Kdo na Sychrov zavítal, měl možnost to potvrdit. K vidění byly Chevrolety, Buicky, Cadillacy, Plymouthy, Pontiacy nebo Dodge. Asi nejslavnějším účastníkem byl bavič Zdeněk Izer, dlouholetý sběratel „Amerik", který přijel vyvenčit svého Dodge z roku 1976.

„Je to moje deváté americká auto v pořadí. Přišel jsem na něj úplně náhodou, když jsem prodával svého starého Wranglera, majitel tohohle krasavce se ho také zbavoval, navíc za stejné peníze jako já toho svého. Tak jsme si auta v podstatě vyměnili," sdělil Deníku Izer. Auto musel nákladně renovovat.

„Vysypal jsem do toho šest set tisíc korun," přiznává bavič.

Ford T (1926) Plechová Líza od pana Forda Z Chrastavy přijeli manželé Coufalovi představit černého Forda, v Americe svého času nesmírně oblíbené vozítko. Šlo o první masově dostupný automobil „Tohle auto bylo lidové, jako u nás trabant, jenom se na něj tak dlouho nečekalo. Americký dělník si na něj za 14 dnů vydělal," vysvětluje Zdeněk Coufal. Fordy typu T sjížděly z montážní linky od roku 1908 až do roku 1927. A v podstatě se nezměnily, jak byly úspěšné. Lidé je milovali přestože auta se vyráběla jen v černé barvě. Do této doby se datuje i Fordův výrok, že „Každý zákazník si může vybrat jakoukoli barvu, pokud chce černou." Historici ale o pravdivosti výroku pochybují.