České zaměstnance cizina neláká. Dvě třetiny z nich nestojí ani o zaměstnání s častými výjezdy do zahraničí. Vyplývá to z průzkumu agentury Randstad Workmonitor. Podle ní by o zaměstnání, které vyžaduje služební cesty do ciziny, stálo jen 38 procent Čechů. O práci za hranicemi se nezajímají už vůbec, a to ani v případě, že by se jim naskytla zajímavá nabídka.

Myšlenka pracovat v zahraničí je přijatelná pro pouhou čtvrtinu dotázaných. Je to nejméně ze všech 34 zemí, kde se průzkum prováděl. Podobný, i když o něco méně zdrženlivý přístup mají například lidé v Lucembursku, Rakousku, ale kupodivu i na Slovensku, které bylo v minulosti známo silnými migračními vlnami. Velký zájem o práci v zahraničí naopak projevili Indové, Mexičané, Turci nebo Číňané, z evropských zemí nejvíce Italové.

JSME POHODLNÍ

Důvod? Podle téměř poloviny dotazovaných (46 %) představuje časté cestování zátěž pro osobní život a právě to může být i důvodem, proč k němu zaujímají Češi rezervovaný postoj.

„Práce s možností cestování je pro mnoho lidí velkým lákadlem, má ale samozřejmě i své stinné stránky. Je to psychicky i fyzicky náročné ať už nutnost se soustředit při řízení auta nebo vyrovnání se s časovými pásmy při leteckých cestách a určitě tak není vhodná pro někoho, kdo chce mít pevně danou pracovní dobu a jistotu, že každý den usedne s rodinou k večeři," říká Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Pohodlnost a nechuť k změnám je pro Čechy typická a zdaleka se netýká jen zahraničí. Za neochotou ale nemusí být podle Púllové nutně jen lenost. „Přesun celé rodiny kvůli práci jednoho z jejích členů se totiž málokdy finančně vyplatí, především kvůli malé nabídce cenově dostupných pronájmů," vysvětluje. Platí to především o dělnických profesích, ale týkat se to může i tzv. středních vrstev. „České firmy ve většině případů ještě nejsou ke své škodě připraveny motivovat potenciální zaměstnance relokačními balíčky. Děje se tak pouze v případě vysokých manažerských postů nebo u specializovaných odborníků, kteří jsou pro danou firmu klíčoví," doplňuje Hana Púllová.

ZA VÝDĚLKEM DO ŽITAVY

Jiné je to ovšem v příhraničí. Například v nedaleké Žitavě se ve většině institucí můžete domluvit česky. V bankách, nemocnicích nebo dokonce v lékárně. Tam všude najdete české zaměstnance s odbornou kvalifikací, znalostí němčiny, ale i ochotou pracovat za méně peněz než místní. „Pracuji v logistice a nejsem tu sama. V naší firmě je tak půlka Čechů," potvrdila absolventka Technické univerzity v Liberci a technického institutu v německé Žitavě Jana Málková. Blízkost domova hrála samozřejmě roli. „Žitava je nedaleko, takže mohu dojíždět z Liberce. Další z důvodů je, že můžu uplatnit jazyk," vysvětlila.

Větší odvahu vyzkoušet si své schopnosti v zahraničí mají pochopitelně mladší lidé. Nemají závazky, chtějí si vyzkoušet své schopnosti, možnosti i snahu obstát, navíc jsou lépe jazykově vybaveni než střední generace.

„Vystudovala jsem hotelovou školu, práce mě baví, ale chtěla jsem vyzkoušet, jak to funguje venku. Doma už se nic nového nenaučím," říká šestadvacetiletá absolventka turnovské hotelové školy, která už rok pracuje ve Španělsku. A je spokojená. „Není to zadarmo, zápřah je obrovský, ale nikdo se nefláká, nikdo nevyužívá druhého, nezašívá se. Je to mnohem spravedlivější," popisuje zkušenosti. Kromě angličtiny si díky turistům zdokonalila němčinu a naučila se španělsky.

MLADÍ SE NEBOJÍ

To, že zájem pracovat v zahraničí mezi mladými přibývá, potvrzuje i Lucie Koutková, vedoucí oddělení zahraničního studia Technické univerzity v Liberci. I když, jak přiznává, není takový, jaký by očekávali. „Studenti mohou v rámci mezinárodní programů využívat půlroční studijní a pracovní stáže. Té dávají studenti přednost, mohou se pak vykázat zahraničních praxí, ale nabídka stále převažuje poptávku," vysvětluje Koutková.

Na pracovní stáže přitom neodjíždějí jen studenti technických oborů, o které je velký zájem především ve výzkumných týmech zahraničních firem. „Týká se to studentů napříč celým spektrem oborů," potvrzuje Koutková.

Nabídky dostávají například designéři, konkrétně šperkaři, ekonomové, lidé, kteří se věnují personalistice, ale třeba i pedagogové. „Většinou jde o učitele odborných předmětů, kteří vyučují v cizím jazyce," doplnila Koutková.