Jen korzují po městě a rozdávají pokuty, je to banda ozbrojených zedníků, chodí po dvou, protože jeden umí psát a druhý číst. O městské policii koluje ve společnosti mnoho mýtů, při páteční noční hlídce jsem částečně nahlédl pod pokličku práce českolipské městské policie a můžu říct, že většina z nich už dávno není založených na pravdě.

Nástup

Je pátek 24. června. Českou Lípou hýbe první den městských slavností. Hlavní program je sice naplánován až na sobotu, ale kulturní události a kolotoče nalákaly do centra i tak poměrně dost lidí. Přes počínající soumrak je ve vzduchu stále cítit intenzivní sluneční žár, který po celé odpoledne pražil město.

Přicházím ke služebně městské policie v bývalé budově pojišťovny u vodního hradu. Potkávám se zde s velitelem MP Vladimírem Jeníkem, který právě posílá své čtyři muže a psa, aby si na chvíli oddechli poté, co se vrátili ze slavnostních akcí na náměstí T. G. M.

„S organizací slavností pomáháme, snažíme se zaměřit na detaily," říká Vladimír Jeník a ukazuje na parkovací automaty obalené černou stahovací fólií. „Při slavnostech vždycky do těch automatů někdo něco nalije a ani na kamerách to nemáte šanci zachytit. Tak je chlapi takhle obalili, bylo to za chvíli hotové," popisuje jednoduché řešení Jeník.

Spike

V půl jedenácté vyrážíme do ulic, doprovází nás pořádný kus rotvajlera jménem Spike. Je celkem přítulný, ale nechtějte, aby začal štěkat. V tu chvíli se z dobráckého psiska stane rozzuřená hora svalů a zubů, díky čemuž změkne i nejotrlejší tvrďák.

„Jednou nás zavolali do parlamentu (nechvalně proslulá obytná budova v českolipské části Dubice pozn. redakce), kde si právě mačetami a řetězy vyřizovaly účty dva romské klany. Po našem příjezdu začaly hrozit i nám, ale ve chvíli, kdy jsme přivedli Spikea, se rázem uklidnily a začaly nás prosit, abychom ho na ně hlavně nepouštěli," vypráví jeden ze strážníků.

Squat Jiráskova

Squateři působí v televizi většinou jako milí lidé, kteří se starají o opuštěnou budovu a pořádají tam kulturní akce. No a to přesně není případ těch, které jsme navštívili v Jiráskově ulici. Dům číslo 608 patří pražskému podnikateli, který se o nemovitost nestará, objekt je zajištěný jen přetrhnutou policejní páskou.

„Máme alespoň povoleno v budově dělat kontroly," podotýká Jeník.

Uvnitř squatu nenacházíme vegetariánskou lidovou jídelnu vařící z plodů komunitní zahrady, ani ekologického aktivistu, který se právě snaží přelouskat Dostojevského v originále, ba dokonce chybí i jakákoliv přednáška, seminář, debata nebo workhop. Spíše na mě doléhá svíravý pocit, že se na nás dívá tisíce očiček malých muněk, připravených ve vhodný okamžik přeskočit a zabydlet se v mých vlasech.

Místo vodních dýmek nalézáme spíše soupravičky na nitrožilní aplikaci všemožných látek a nepořádek. Z rozpadajících se sedacích souprav vykukují místní obyvatelé na drogovém dojezdu, či v alkoholovém deliriu. Ti následně celkem poslušně plní příkazy strážníků a budovu opouštějí.

„Zítra tu budou zase," podotýká jeden ze strážníků s tím, že dnes už se tam nejspíš netroufnou vrátit.

Hong-Kong

Po pěší obhlídce centra města nasedáme do služebních vozidel a vyrážíme na kontrolu na sídliště Sever, kde se nám otevírají dveře herny Hong-Kong.

Umolousané prostředí a apatická obsluha na pozadí dlouhé řady blikajících automatů na první pohled neslibují místo pro pokojné strávení pátečního večera, přesto své příznivce očividně má. Po příchodu hlídky se „nenápadně" zvedají někteří hosté a urychleně opouštějí podnik, sem tam jsou vidět bojovná gesta některých hostů, které však klidní rozumnější kamarádi.

Strážníci se pro tentokrát zaměřili na plnoletost hostů v tomto místě, kam je nezletilým vstup zapovězen. Netrvá to ani dvě minuty a ejhle, jeden z mladíků u sebe zrovna nemá občanský průkaz. Vycházíme všichni ven a strážníci hlásí na ústředí osobní údaje, které hoch uvedl. Chvíli už to vypadá, že se s námi klučina podívá na stanici, ale nakonec se jej v databázi daří dohledat. „Já vám říkal, že mám nad el takovej háček," vysvětluje charakteristiky svého původně slovenského příjmení nyní již identifikovaný sedmnáctiletý hoch.

„Už se tam nevracejte," říká hochovi strážník a přestupek řeší domluvou.

„Nikdy nevíte, co přijde. Jeden den pomůžete někomu v nouzi, jindy sundáte kočku ze stromu a někdy opravdu jen chodíme po ulici pro případ, že by nás někdo potřeboval," dodává jeden ze strážníků.