„Jde o světový unikát. Díky nanovláknům zbavíme vodu různých bakterií a dalších nečistot, ale potřebné minerály v ní zůstanou. Navíc, když membrána vyschne, dá se znovu použít, zatímco běžné filtry po vyschnutí skončí, přestanou plnit svoji funkci," vyzdvihuje výhody obchodní ředitel firmy BMTO Liberec Petr Kudrna. Společnost na vývoji speciálního filtru pracovala pět let ve spolupráci s Ústavem nanotechnologie při Technické univerzitě v Liberci.

„To je ohromná výhoda, kterou jiné firmy nemají. Technická univerzita je díky týmu profesora Jirsáka průkopníkem v oblasti nanotechnologií. Už teď mají o náš výrobek veliký zájem ve světě, hlavně v zemích, ve kterých je obecně problém s vodou, jako jsou arabské státy, Mongolsko a podobně. Teď máme zakázky na filtry pro nemocnice, které vypouštějí do řek obrovské množství znečištěných odpadních vod a obyvatelé podél řek s tím mají veliké zdravotní problémy," zmínil ředitel firmy Jiří Bušek.

Převratná novinka však u nás předběhla svoji dobu. „Je tu legislativní omezení, které neuznává přečištěnou odpadní vodu jako pitnou, i když splňuje veškeré parametry. Zatímco u přečištěné dešťové vody to nevadí, u odpadní zatím ano," posteskl si Kudrna. Membrána by se přitom dala využít v nejrůznějších případech. „Vezměte si podobnou havárii, jako byla nedávno v Praze Dejvicích. Lidé tam nesměli pít vodu z vodovodu. Kdyby se naše filtrační jednotka připojila přímo na to potrubí, tak by z kohoutku tekla čistá, pitná voda, a to hned," popisuje Bušek.

Membrána z nanovláken může posloužit i v době sucha. „Vloni se na nás obracela řada průmyslových podniků, které nesměly kvůli suchu odebírat z řek vodu, kterou potřebují do výroby. Díky našim filtrům se dají přečistit odpadní vody na užitkovou, která se dá normálně používat," dodal Kudrna.

I když jde o technologii, která nemá ve světě obdoby, s patentem zatím firma váhá. „Když si něco patentujete, musíte tam uvést celý výrobní postup a tomu se chceme vyhnout. Přeci jenom jsme nad tím strávili 5 let a skončili v řadě slepých uliček. Nechceme usnadnit konkurenci život," směje se Jakub Hrůza z Ústavu nanotechnologií. „Ani výrobní linka není celá pohromadě, máme ji na různých místech. Nikdo ze zaměstnanců nezná celý postup, jak se ty vrstvy dávají dohromady, aby se nerozlepily a fungovaly bez problémů deset i více let. A i když někdo ten vzorek vezme, tak nejde okopírovat," dodává Hrůza s tím, že metoda může pomoci při řešení nedostatku pitné vody, který trápí většinu světa.