„Je to trochu ostuda. Nikdo se o ně nestará, přitom jsou krásné, takových hrobů dnes mnoho nevzniká," poznamenal jeden z návštěvníků jabloneckého hřbitova. Právě procházíme podél jeho zdi, u níž nejstarší hroby na jabloneckém hřbitově leží.

Dobrá zpráva: Město již zadalo vypracování studie architektonické obnovy hřbitova. „Zatím se snažíme postupně opravovat významné hroby. Začali jsme prvními jabloneckými starosty," přiblížil Petr Beitl, primátor Jablonce.

Hrobka Adolfa Posselta potřebovala pouze vyčistit a zbavit mechu, hrobka starosty Josefa Pfeiffera si vyžádala důkladnější zásah. „Anděla, který náhrobek zdobil, totiž stejně jako mnohé další hroby, poškodili vandalové," přiblížila Markéta Hozová, mluvčí jabloneckého magistrátu. Právě s vandaly a zloději kovů se městský hřbitov potýká nejčastěji. Nejvíce poškozené se zdají být velké hrobky po obvodu. Ty kdysi patřily významným a bohatým Jablonečanům a byly ozdobou hřbitova.

Dnes zarůstají a chátrají, tvoří ale součást hřbitovní zdi a jejich odstranění je nemožné. Právě jejich oprava a údržba je ale, vzhledem ke zdobným prvkům a jejich historické hodnotě, finančně náročná.

S obnovou starých hrobů mají zkušenosti i ve Smržovce. Po tři roky tu vytipovávají jeden ze starých hrobů a vrací mu důstojnost.

„Děláme každý rok jeden a chceme dále pokračovat. V průměru stojí obnova jednoho hrobu kolem padesáti tisíc korun, záleží na tom, v jakém je stavu," přiblížil Marek Hotovec, starosta Smržovky.

Na smržovském hřbitově jsou opraveny hroby rodiny továrníků Weiskopfových, která se zasloužila o rozkvět Smržovky, dlouholetého kronikáře Jiřího Meissnera a polozapomenuté spisovatelky Marie Kwaysserové.

Historie jabloneckých hřbitovů

Zdroj: Petr Nový: Muži, kteří měnili město, Jablonecký měsíčník

První jablonecký hřbitov ležel od roku 1669 pod Kostelním vrchem, jižně od kostela sv. Anny. Byl obehnán kamennou zdí a stála zde i kaplička. Poslední pohřeb se tady konal 13. října 1809, tři dny po vysvěcení nového hřbitova založeného v místě dnešního kostela Nejsvětějšího srdce Páně a Letního kina. Na „starém" hřbitově těla odpočívala až do roku 1860, kdy byla kvůli stavbě hodkovické silnice vyjmuta a znovu pohřbena na „novém" hřbitově. Protože ani tento hřbitov svou rozlohou neustále rostoucímu městu nestačil, zřídilo si mezi lety 1898 1899 svůj již třetí, dodnes využívaný. Velkorysý záměr se sice zrodil již kolem roku 1880, ale pro nákladnost se realizace léta odkládala. Jen za pozemky radnice zaplatila téměř 12 tisíc zlatých, za vlastní stavbu dalších zhruba 42 tisíc zlatých. Hřbitov vyšel dráž než stavba většiny škol v kraji.

Brána hřbitova v ulici Na Roli se otevřela v sobotu 1. července 1899. Hřbitov oficiálně předal starostovi města Adolfovi H. Posseltovi stavitel Johann Schwalm.

Dnešní smuteční síň tehdy sloužila pouze jako márnice. Pravděpodobně ve 20. letech minulého století byla rozšířena o přístavbu a získala tak dnešní půdorys. Z této doby také pravděpodobně pocházejí vitrážová okna, podobné těm na radnici. K dalšímu zásadnímu a na dlouhou dobu poslednímu zásahu do interiéru smuteční síně došlo v roce 1982. Tenkrát byl interiér obložen tmavým dubovým dřevem a okna byla zatlučena.