„Když bychom se spolu prošli centrem České Lípy, během malé chvilky vám ukážu patnáct dvacet drogově závislých, vesměs naše klienty. Běžně se s nimi potkáváte a nevíte o tom. Je jich tu hodně," říká Lubomír Šlapka, výkonný ředitel občanského sdružení Most k naději, které v České Lípě provozuje K-centrum, kontaktní centrum pro drogově závislé, a které má také na Českolipsku šest lidí, jež se přímo v terénu věnují práci v sociálně vyloučených lokalitách. Dva z této šestice pracují přímo na problematice drog..
Viník: Špatné sociální podmínky
„Situace na Českolipsku v oblasti drog graduje, jednoznačně se zhoršuje. A nejde jen o toxikomany, kteří mají za sebou letitou drogovou kariéru, ale jde především o oblast nových uživatelů," tvrdí Šlapka.
Příčin je podle něj celá řada. „Speciálně na Českolipsku hraje velkou roli nezaměstnanost a zhoršující se sociální podmínky. Kvůli exekucím a dalším restrikcím tu hodně lidí upadá až na sociální dno a východisko vidí právě v užívání drog," míní ředitel občanského sdružení. Z drog se podle něj stává určitá kompenzace prožitku života, který sociálně slabé vrstvy ztrácejí.
Na Českolipsku vede pervitin
Nejčastěji užívanou tvrdou drogou na Českolipsku stále zůstává pervitin. „Nejrozšířenější jsou ale měkké drogy, ať už ty legální, jako jsou cigarety a alkohol, tak nelegální, jako je marihuana," vypočítává Šlapka.
Z tohoto pohledu vidí odborníci velký problém ve vietnamské komunitě, jejíž část poté, co upadla koupěschopnost obyvatelstva, hledá jiné cesty obživy. „Někteří z této komunity, a rozhodně netvrdím, že všichni, našli i nelegální zdroje, což jsou případy velkopěstíren marihuany."
Českolipské K-centrum už celá léta funguje v objektu bývalé školky na Slovance. Nízkoprahové zařízení je jediné svého druhu na celém okrese, je nezastupitelné. Je to místo, kde dochází ke kontaktu s lidmi závislými na drogách.
Člověk tu ale nenajde křesílka a válendy zaplněné posedávajícími toxikomany. Málo se ví, že na pobyt v K-centru mají vymezený čas: pouhou jednu hodinu. „Nejsme stacionář. Mají hodinku na to, aby si stihli vyřídit, co potřebují. Mohou se vysprchovat, vyprat si, vyřídit si poštu, protože některým chodí pošta sem, nebo vyměnit stříkačky," popisuje Jan Lukeš, sociální pracovník.
Výměna stříkaček je zajímavá věc. Probíhá ve speciální malé místnosti. Jako první sem vždy vchází klient, teprve až po něm pracovník K-centra. „Je to z bezpečnostních důvodů. Když vcházím jako druhý, klient na mě nemůže zaútočit zezadu a nemůže mi blokovat východ z místnosti," popisuje speciální předpis Lukeš.
Pro výměnu stříkaček slouží stolek, jehož součástí je i koš na použité stříkačky. Výměna probíhá pouze stylem „oko za oko". Tedy kdo si donese pět použitých stříkaček, dostane pět nových. Kdo má jen jednu, dostane jednu. „Nechceme přeci zvyšovat počet stříkaček v oběhu," vysvětluje další pravidlo sociální pracovník.
Kromě nových stříkaček dostávají klienti pokud to potřebují také kapsle, lék proti namoženým žílám, filtry i sterilní vodu, kterou používají pro ředění pervitinu. „Jinak jsou schopní to ředit i vodou ze záchodu. Velké procento lidí na pervitinu má potom žloutenku typu C. Naším cílem je, když už ty drogy berou, aby se více nepoškozovali a nezvyšovali zdravotní riziko. Jejich léčba je pak mnohonásobně dražší než jedna sterilní voda," zmiňuje Jan Lukeš.
K-centrum hledá v Lípě nový azyl
V klidné čtvrti na Slovance je K-centrum trochu zastrčené, navíc budova, kde sídlí, se má rekonstruovat a mít jiné využití. To jsou důvody, proč sdružení Most k naději nyní hledá jinou lokalitu. Chce být v centru města, co nejblíž svým klientům. O tom, kde nakonec zakotví, rozhodnou jednání s vedením českolipské radnice.
Mimochodem sdružení českolipskou radnici za přístup a podporu drogové problematiky chválí, kde může. Pochvalu města mají i ve výroční zprávě.