V Chrastavě, která se stala symbolem povodní 2010, ve čtvrtek odpoledne odhalili v parku u Muzea hasičské techniky památník jako připomínku na tu hrůzu. Je ve tvaru kamenného domina, které znázorňuje valící se vodu. S nápadem přišel Zdeněk Urbánek.

Pomník v Chrastavě Autor Zdeněk Urbánek ve svém návrhu využil žulových kvádrů, které poskládal za sebou a vytvořil tak dojem dominového efektu. Žula byla původně součástí jednoho z devíti zbořených mostů. Jedná se o deset kvádrů o velikosti tři až tři a půl metru.


„Bratr je pracovně mimo republiku, nemohl se dnešního křtu účastnit. Můžu za něj ale říct, že si přeje, aby se podobná situace jako v roce 2010 už neopakovala a voda už navždy zůstávala ve zdejším opraveném korytě řeky Jeřice," řekl bratr autora pomníku.

„Sedmý a osmý srpen přinesly nejen velkou vodu, ale také poznání, že si lidé umějí pomáhat. Jakmile nastane jakákoli krize, tak se ukáže, co ve kterém člověku je. Drtivá většina Chrastavanů obstála na výbornou," pronesl starosta Chrastavy Michael Canov (SLK) při slavnostním pokřtění pomníku.

S přáním předstoupil i hejtman Martin Půta (STAN).

„Přeji si jediné, a to, abychom se nejméně dalších sto let nedočkali stejného dne, jakým byl sedmý srpen 2010. Zároveň chci znovu poděkovat všem, kteří tehdy pomáhali s odstraňováním škod."

Povodně 2010 na Liberecku

- Vydatný déšť začal zvedat hladiny řek v sobotu ráno 7. srpna 2010. To ale ještě žádná ze dvou a půl tisíce domácností v povodí Smědé, Jeřice a Nisy netušila, že se jejich domovem prožene tisíciletá voda. Škody dosáhnou astronomických osmi miliard a pět lidí přijde o život.

- Tisíciletá voda se valila hlavně po západní straně Jizerských hor, kde napadlo dvě stě, místy až 270 milimetrů vody. Nejvíc povodeň postihla obce na Frýdlantsku, Liberecku a Českolipsku.

Celkem bylo v Libereckém kraji postiženo 81 obcí.

- Opačná strana Jizerských hor, Jablonecko a Liberecko, zůstala uchráněna. Díky menší intenzitě srážek a hlavně přehradám.

Protrhly se hráze rybníků (např. Markvartický, Mlýnský) i přehrad (Kristýna), hrozilo protržení Mlýnice a Fojtky.

- Zcela odtržené od okolí byly obce Višňová a Heřmanice.

- Asi 160 lidí záchranáři evakuovali vrtulníky policie i záchranky.

- Do záchranných a likvidačních prací se na území LK zapojilo asi 1 000 hasičů, 700 policistů, 40 záchranářů, 1800 vojáků a stovky dobrovolníků.

Tu vodu máme stále před očima. Snad už se nevrátí, doufají Chrastavští

Chrastava - Místní lidé mají ničivé povodně, které se přehnaly přes Chrastavu před čtyřmi lety, dodnes před očima. Způsobily nejenom materiální, ale i psychické škody. „Povodně mě zasáhly hlavně psychicky, v Chrastavě totiž bydlím od narození," povzdychla si v anketě Deníku Libuše Ulrichová.

Všude samá voda

Nebyla jediná. Ze zkázonosné soboty 7. srpna se dodnes vzpamatovávají mnozí. A nejen v Chrastavě, kde jsme se místních ptali. Vzpomíná i Edvard Oščátko. „Na jaře před čtyřmi lety jsem začal s opravami svého baráku, koupil jsem si nové gauče. To jsem ale nevěděl, co přijde v létě za katastrofu. Den před povodněmi jsem luštil křížovky a říkal jsem si, jak je všechno pěkné. Následně ale přišel ten osudný den. Dopoledne jsem šel ještě v klidu do hospody na dvě piva, ale jen co jsem dorazil domů, za půl hodiny už se hrnula velká voda. Nestihli jsme s manželkou ani nic vynosit, snad jen televizi. Přišli jsme úplně o všechno o auto, sekačku, kola, nové gauče i podlahy. Všechny věci se vyházely ven. Už jsem se těšil na zasloužený důchod, ale znovu jsem musel pracovat a investovat do nových věcí," vzpomíná se smutkem sedmašedesátiletý muž.

Podobně na tom byl i důchodce Josef Zitko. „V přízemí mého baráčku bylo až 70 centimetrů vody. Měl jsem kompletně zničený celý nábytek. Povodně mi také zdevastovaly moje auto. Sám jsem si ho poté spravoval, opravy mě stály 350 tisíc. Pojišťovna mi ale dala jen 49 tisíc, zbytek jsem musel platit ze svého," říká. Nejenom ti, co byli povodněmi zasaženi, ale i ostatní Chrastavští přiložili ruce k dílu a pomáhali s odklízením napáchaných škod. „Mně konkrétně naštěstí povodně nezasáhly, bydlím v oblasti, kam se voda nedostala. Ovšem moje mamka pracuje v mateřské školce, která byla povodněmi postižena. Chodil jsem tam pomáhat. Bylo zvláštní vidět město, ve kterém 23 let žiji, celé pod vodou, Voda ničila všechno co mohla," svěřuje se se svými dojmy designér Josef Trakal, který se také zapojil do soutěže o povodňový památník. Jeho návrh skončil na druhém místě.

Finančně pomáhala také důchodkyně Anna Musilová. "S vnukem jsme darovali peníze pro vytopené lidi. Strašně moc jsem je litovala. Bylo to jedním slovem hrozné, vůbec mi z té vody nebylo dobře."

Jen o vlásek přežil povodně Jaroslav Eminger, který v nešťastný den pracoval jako ochranka v nedaleké Andělské hoře. „Vůbec jsem se nemohl dostat z práce domů. Všude byla velká voda. Málem jsem se v ní při projíždění utopil," svěřuje se stále děsivou vzpomínkou.