Z mnoha míst kape voda, stéká i po kamenných sloupech, které kdysi lemovaly vstup do ceněných prostor.

„Velice často jezdím okolo, je to smutný pohled. Tolika dětem oční ústav pomohl. Je škoda, že se to nechalo tak zničit," posteskla si Alena Pšenská z Liberecka. A za pravdu jí dává také důchodkyně Marie Sluková, která se jako dítě 
v Machníně s očima léčila. „Byly tam různé přístroje, na kterých se cvičil zrak, pak jsme navlékali se zalepeným okem korálky nebo kreslili přes pauzák natištěné vzory. Oči se tak rozcvičily, že jsem ani na operaci šilhání nemusela jít," zavzpomínala bývalá pacientka Marie.

Oční ústav (historická vila továrníka Kleinerta) přestal plnit svůj účel deset let po tzv. Sametové revoluci. Tehdy město areál prodalo lékaři 
a zastupiteli Miroslavu Samkovi za téměř milion a půl korun s podmínkou, že tady vybuduje jiné sociální zařízení, třeba domov důchodců.

To se ovšem nestalo, protože vlastník údajně nesehnal investory. Radnice chtěla zámeček odebrat zpět.

Kličky ve smlouvě

Ani k tomuto kroku nakonec nedošlo kvůli kličkám 
ve smlouvě a celá situace 
se zkomplikovala o to víc, když majitel Samek zemřel. Od té doby se táhne složité dědické řízení, přičemž pozemky stále patří městu.

„Hrozně rádi bychom měli celý areál znovu pod kontrolou, ale máme svázané ruce," řekl ekonomický náměstek Liberce Jiří Šolc (LO). Jak dodal, město hodlá v budoucnu Machnínský zámeček revitalizovat.

„Dokážu si tam představit místo pro volnočasové aktivity," doplnil Šolc. Nikdo ale 
v tuto chvíli netuší, jak dlouho se komplikované dědické vyrovnání potáhne. Případ mají v rukou právníci.

Příběh rodiny

V rozlehlém areálu už téměř dvacet let žije matka se třemi dětmi, hned v domku za branou. Poctivě platí nájem a tohle místo milují. Stále častěji ale přemýšlejí o stěhování. „Od té doby, co se kousek odsud nastěhovali nepřizpůsobiví, tak moje děti žijí ve strachu, nejmladší syn z nich má hrůzu," řekl Deníku otec dětí Daniel Zah. Sám už několikrát volal policii, protože neustále musí řešit vyrabovanou rozvodnou skříň na elektřinu. „Je to zbytečné, když policisté nechytí při krádeži někoho 
za ruku, pak se spravedlnosti člověk nedovolá," dodal Zah.

Strážníci o problémech 
v Machníně vědí. Mimo jiné už tady řešili také spory v MHD. „Slušní lidé se bojí jezdit autobusem, protože tzv. nepřizpůsobiví jsou na ně drzí a dokonce vyhrožují násilím," tvrdí ředitel Městské policie Liberec Ladislav Krajčík. Veškeré domluvy jsou vesměs zbytečné. „S těmito lidmi 
se nedá dohodnout. Ono jim to tu podle nich patří," uzavřel starostlivý otec Zah.