Skákando, stačando, pískando, napišto, zapišto, vopišto. To jsou „italská" slovíčka z parodie na „pravou talijánskou operu", jedno z nejslavnějších čísel českého krále komiků Vlasty Buriana. Ve skeči Burian nevystupoval sám, hlasem a tóny klavíru ho doprovázel kamarád Dalibor Pták.

Talentovaný klavírista, kterému osud nepřál a na poslední těžké roky života ho zavál na Českolipsko, se narodil na Silvestra roku 1894. Od narození Dalibora Ptáka tak před pár dny uplynulo rovných 120 let.

„Velectěné dámy a velectění pánové, nyní vám předvedeme tady s mým přítelem Daliborem Ptákem jednu zvláštní studii, kterou jsme nastudovali, respektive kterou jsme poznali na svých cestách životem, na svých cestách s životním pudem," hlásal před uvedením skeče Burian.

Diváky nezaujal, zůstal ve stínu

Kdyby vše pokračovalo, jak začalo, měla by později dvojice Suchý Šlitr stejně slavné či slavnější předchůdce. Jenže dvojice Burian Pták nevydržela. S přibývající slávou Vlasty Buriana ustupoval herec a klavírista Dalibor Pták do pozadí.

Zpočátku měl přitom k divadlu našlápnuto lépe než jeho kamarád. Pocházel z herecké rodiny, jeho matkou byla herečka Marie Ptáková, která vytvořila role v padesáti filmech. Společné angažmá s Burianem v Rokoku sám Pták domluvil. I tak nakonec zůstal tím, který se neproslavil.

ZDE: Českolipská výročí

„Měl prostě smůlu. Neměl, čím by diváky upoutal. A tak jej oslnivá zář kamarádova úspěchu odhodila do hlubokého stínu," napsal Ondřej Suchý v knize Vlasta Burian: Na cestě do 21. století.

Osudy herce a muzikanta, který byl partnerem Krále komiků, rozplétali už před pěti lety lidé ze Žandova u České Lípy. Právě sem totiž Dalibor Pták po druhé světové válce odešel. Bylo mu dvaapadesát let, spolupráce s Burianem byla dávnou minulostí a jeho chudá umělecká kariéra také. Ptáka čekaly poslední a těžké roky života. „Nejprve vyučoval hru na klavír na opuštěném zámku v Horní Polici a provozoval loutkové divadlo. V Žandově se pak jako hlavní kulturní osobnost opět věnoval loutkovému divadlu," popsal Ptákovy osudy na dnešním Českolipsku Ivan Bílek ze Žandova.

Bídu vyčítal Burianovi

Pak také žil a vyučoval hudbě v České Kamenici. Později se ještě přestěhoval do nedalekých Rynartic a naposledy do Srbské Kamenice, všechna místa patřila pod tehdejší okres Nový Bor. V Srbské Kamenici zcela zapomenutý, chudý a s pocitem křivdy 21. února 1960 umřel.

Měsíc před svou smrtí napsal dopis známému. V listu popisoval svou kritickou situaci a stěžoval si na Vlastu Buriana. „Dík jemu beru teď tak malou penzi. Snad bych s tou trochou peněz vyšel, ale mám ženu a ta má chudák ještě těžkou cukrovku, takže mně ji každou chvíli odvezou do nemocnice," psal.

Výčitky vůči králi komiků ale byly zřejmě nespravedlivé. Když měl Burian své divadlo, angažoval Ptáka jako šéfa orchestru. Objevil se také ve třech Burianových filmech -Funebrák, Baron Prášil a Přednosta stanice. Po válce už mohl Burian příteli těžko pomoci, sám se stal zapovězeným.