A to byl trestný čin. Za ten byli v Československu od roku 1957 postihováni ti, kteří se soustavně vyhýbali „poctivé práci“ a dávali se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřovali jiným „nekalým způsobem“. Tak byli trestáni i ti, kteří by se např. chtěli živit samostatně bez příslušných povolení, která byla pro samostatnou výdělečnou činnost povinná.

Undergroundový festival v roce 1985 na Třemešku  pořádaný na pětadvacáté narozeniny Antonína Mikšíka.
Nejvlasatější obec za socíku. Tajný festival v Libině rozprášila Bezpečnost

Paragraf 203, který příživnictví definoval, byl také používán za nástroj represe. Kromě postihování prostituce nebo nelegálních obchodů ho využívala Veřejná bezpečnost také proti alternativním umělcům, příslušníkům undergroundu nebo Romům.

Původně za příživnictví hrozil trest odnětí svobody do dvou let, od roku 1965 byl ale zvýšen až na tři roky. Tento trestný čin byl zrušen až v polovině roku 1990. „Romům většinou chyběla kvalifikace, a proto získávali jen nejpodřadnější práce, často pracovali nesoustavně či jako sezonní dělníci a mnohdy ani nechápali povinnost chodit denně do práce. V oblastech osídlených Romy rostla kriminalita jak majetková a násilná, tak počet případů příživnictví, tedy případů souzených Romů, kteří porušovali povinnost pracovat,“ píše o situaci Romů za minulého režimu stránka Romea.cz.

Co nejvíce vadilo na socialismu herci Janu Hrušínskému?

Zdroj: Deník

Občanský průkaz zdrojem revolty

Občanský průkaz se stával také zdrojem revolty převážně studentů vůči komunistickému režimu. V roce 1976 to bylo například symbolické natržení horního okraje 15. a 25. stránky občanského průkazu. To odkazovalo na konání 15. sjezdu Komunistické strany Československa a 25. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Tento veřejný nesouhlas ale neunikl pozornosti policie, která pak hromadně na školách kontrolovala občanky.

Z knihy Poslední revoluce - Sušice
Na co Češi nejraději vzpomínají? Téměř polovina zmínila bezpečné ulice

„Sám jsem tuto kontrolu občanských průkazů zažil v Brně na SPŠ elektrotechnické. Bylo to něco jako nečekaná razie, nic příjemného to nebylo. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Stačil ohnutý rožek a už se to muselo vysvětlovat,“ řekl Jan Kadlec z Brna.