V přepočtu na každou jednu hlavu republika možná produkovala pozoruhodné množství surové oceli, ale zároveň jsme si ty hlavy lámali nad tím, kde sehnat papír k utření svého těžiště. Socialismem plánovaná výroba mnohdy základního spotřebního zboží vázla, zásobování jakbysmet, dovoz byl chabý (ze Západu takřka žádný). Rovněž produkce a zásobování potravinami nejenže většinou neodpovídalo poptávce, ale nebylo možné mluvit ani o dostatku.

Fronty v prodejnách a před nimi - prakticky na jakékoli zboží, o které byl zájem - patřily k běžnému životu, stejně jako pojem „nedostatkové zboží“. Bylo možné vytvořit jakýsi nedosažitelný nákupní seznam, z něhož se některé položky daly v jistém období odškrtnout, jiné v něm naopak přibyly. A některé stály na seznamu trvale, jako by patřily spíše do říše snů než k běžnému životu.

Tržní ekonomice, byť v padesáti odstínech šedi, se samozřejmě dařilo i v socialismu. Vekslovalo se s bony, za které bylo možné v Tuzexu koupit třeba elektroniku, auta či módu a kosmetiku ze Západu. Tuzex nabízel i úzkoprofilové domácí produkty, které se od nás vyvážely do ciziny - třeba kola Favorit (sám jsem stříbrný favorit v Tuzexu kupoval, stál mě 450 bonů - po pěti korunách).

Podpultové zboží

Prostý obchod si najde vždy cestu přes všechna omezení a ideologie – kde je poptávka, tam je, spíše dříve než později, nabídka. Kšeft s alkoholem kvetl v době americké prohibice ostošest, v socialistickém „řízeném nedostatku“ byl zase typickým fenoménem prodej „pod pultem“. Za protislužbu, za jiné zboží či nějaký obolus získal člověk to, po čem prahli všichni, čeho bylo málo a na co stát ve frontě bylo vlastně zbytečné.

Příznačná odpověď, jíž prodavači odbývali zákazníky ptající se, kdy přijde kýžené zboží, zněla: „Ptejte se“. Štěstí měli ti, kteří se zbytečně ptát nemuseli, ale sami měli co nabídnout zpod jiného pultu. A tak si zelinář za banány přišel na pravou svíčkovou, řezník na výfuk ke svému fiatu a vedoucí mototechny splašil v rekordním čase obývací stěnu, na kterou se jinak čekalo půl roku. Z podpultové reciprocity, jejíž životnost přímo souvisela s neživotností socialistického hospodaření, měli prospěch i šikovní lékaři, zubaři, kadeřnice či řemeslníci. V systému „já na bráchu, brácha na mě“ nebyly žádné uzavřené kasty.

V rámci pracujícího lidu si prostě někteří dokázali více vyjít vstříc. A banány i kazeťák JVC chtěli holič i urolog.

Jak to bylo za socialismu s džíny? 

Pro běžného člověka bez konexí, který nešéfoval prodejně Včely nebo Pramenu nebo nepřijímal pacienty, bylo neustálé shánění masa, punčoch, kroužků na záclony či knih ubíjející. Ale občas tyhle anabáze přinesly něco, co už dnes neznáme - skutečnou velkou radost, když člověk konečně sehnal, co chtěl. Když konečně z mastného papíru vybalil novou ojnici k motoru, z balíčku jemnou halenku a z papundeklu koloběžku – o našem dětském nadšení u stromečku nebo narozeninového stolu ani nemluvě.

Potraviny, zboží a produkty, kterých bylo málo, hned se vyprodaly nebo nebyly k dostání

* lepší maso (například pravá svíčková, zadní hovězí, vepřová kýta, kotlety, telecí)

* ovoce jako mandarinky, pomeranče, banány, fíky, datle, hrozny (byly pouze v období Vánoc a v nedostatečném množství)

* tvrdé sýry

* jogurty

* kečup

* čaj

* lepší uzeniny

* lepší olejovky

* sójová omáčka

* auto a motodíly (výfuky, vodní pumpy, blatníky, ložiska)

* dámské vložky

* toaletní papír

* prací prášky

* zahradnické nářadí - srpy, lopaty, násady, krumpáče,

* dámské a pánské spodní prádlo

* dámské vlněné pláště

* kroužky na záclony

* rozdvojky do zásuvek

* jízdní kola a babety

* bílá technika - ledničky, pračky

* holicí strojky, kávomlýnky

* stavebí materiál

* zavařovací víčka

* nábytek do ložnic a obývacích pokojů

* pobytové zájezdy