Marky, bony, digitálky. Proč jste do názvu své knihy zvolil zrovna tato slova?
Myslím, že dobře vystihují typický sortiment, se kterým veksláci obchodovali. Zároveň jsem chtěl mít u knihy název, který by byl zapamatovatelný a na malém prostoru by shrnoval vše podstatné. Proto Marky, bony, digitálky.

Čím vším se veksláci zabývali?
V užším slova smyslu se označení vekslák používalo pro lidi, kteří za minulého režimu pokoutně obchodovali s valutami a tuzexovými poukázkami. Ale řada překupníků se zabývala i dovozem a prodejem zahraničního spotřebního zboží od již zmíněných digitálních hodinek přes oblečení, elektroniku a tak dále. Naopak z Československa za hranice putovaly ve velkém například starožitnosti, o které byl velký zájem v Západním Německu a Rakousku.

Proč vlastně vznikly prodejny Tuzex a co v nich bylo k dostání?
Tuzex vznikl proto, aby pro Československý stát přinášel zahraniční měny. V tom částečně navazoval na svého předchůdce s názvem DAREX, který zanikl v souvislosti s měnovou reformou v roce 1953. Samotný Tuzex vznikl jako podnik zahraničního obchodu v roce 1957 a v jeho prodejnách se do konce 80. let platilo buď valutami, nebo poukázkami. V sortimentu převládaly výrobky zahraničních značek, které nebyly na běžném trhu k dostání. Nabídka zahrnovala prakticky všechny druhy zboží: potraviny, hračky, kosmetiku, oblečení, elektroniku, domácí spotřebiče, ale například i automobily.

V době sametové revoluce jste byl malé dítě. Máte aspoň z rodiny nějaké zprostředkované zkušenosti s veksláky či Tuzexem za totality?
Rodinné zkušenosti s Tuzexem před rokem 1989 znám jen z vyprávění. Ale pamatuji si, že jsem jako malý kluk stál před tuzexovou prodejnou v Praze na Pankráci a moje babička mi tam koupila autíčko. To už bylo, myslím, po sametové revoluci, někdy na začátku devadesátých let. V té době ještě Tuzex fungoval, i když v nových podmínkách spěl ke svému zániku.

Pokud vím, s několika veksláky jste se už jako dospělý potkal osobně a mluvil s nimi. Jací to jsou lidé?
Těžko se definuje nějaký společný rys, asi bych zmínil to, že na éru před rokem 1989 vzpomínají v některých ohledech s nostalgií jako na „zlatou dobu“. Zároveň svoji činnost zpětně interpretují tak, že se zabývali počestným obchodem, pouze jim v jejich seberealizaci bránil komunistický stát. Někteří dokonce po roce 1989 žádali o přiznání statusu odbojáře, což odůvodňovali tím, že svými aktivitami rozkládali komunistický režim.

Činnost veksláků byla oficiálně nelegální, ale mocní tehdejší doby i státní bezpečnost s nimi kooperovala. Proč?
Těch důvodů pro částečnou toleranci veksláctví bylo více. Někteří veksláci spolupracovali s tajnou policií, která výměnou za informace (například o cizincích dojíždějících do ČSSR) přivírala oči nad jejich pokoutnými obchody. Veksláci také fungovali jako zdroj cizích měn, za které se daly pořizovat zahraniční výrobky, jako byla třeba výpočetní technika pro některé podniky a instituce. Obecně byl stát k problematice veksláctví shovívavý z pragmatických důvodů. Veksláci sice porušovali tehdy platné zákony, na druhou stranu skrze své transakce přinášeli do státní pokladny valuty a doplňovali v tomto ohledu neefektivní mechanismy centrálně plánované ekonomické soustavy. Též propojovali obyvatelstvo s nabídkou, která byla k dostání v Tuzexu, a paradoxně tím snižovali sociální napětí, byť z prodeje bonů silně profitovali a sami patřili k nejbohatším skupinám obyvatelstva.

Jistě jste viděl film Bony a klid. Je to věrný obraz tehdejší reality?
Ano, film Bony a klid byl i jedním z důvodů, proč jsem se tématem začal zabývat podrobněji. Později jsem s ním pracoval jako se specifickým historickým pramenem. Celkem věrně zobrazuje některé praktiky, typické pro československý černý trh s valutami a tuzexovými bony. K autenticitě filmu přispěl i fakt, že se samotní tvůrci pohybovali při práci na scénáři přímo mezi veksláky. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že snímek ukazuje především ty nejkřiklavější (a zároveň divácky nejatraktivnější) rysy veksláctví, takže jde spíše o určitý výsek, a nikoliv úplné zobrazení každodenního provozu.

Z řad veksláků se v devadesátých letech vyklubali podnikatelé, mafiáni i politici. Čím to?
S podnikáním, byť za hranou zákona, měli do určité míry zkušenosti už před rokem 1989. Když došlo na konci osmdesátých let ke zhroucení komunistické diktatury, měli veksláci do „nové doby“ poměrně dobrou startovní pozici. Nejen co se týče finančního kapitálu ve formě uložených peněz, ale také díky kontaktům a známostem, které před listopadem 1989 u některých z nich sahaly i ke stranickým špičkám či do bezpečnostních složek.