Zkusíte si tipnout, proč vaše příběhy oslovují čtenáře?
Píšu takové knihy, jaké sama ráda čtu. Podle mě má mít kniha zajímavé téma a příběh. A obojí by mělo vycházet ze života, být pravdivé. Tím samozřejmě nemyslím, že se příběhy v mých knihách skutečně odehrály, ale že se mohly odehrát. A že to, co postavy v mých knihách cítí, by pravděpodobně v obdobných situacích cítil i čtenář.

V Listopádu pracujete s alternativní historií. Co bylo prvním impulsem k napsání a jaké máte zatím ohlasy?
Žádná kniha se nemůže líbit úplně každému, protože žijeme odlišné životy a knihy čteme na základě svých životních zkušeností a prožitků. A tak jak se různí lidé, liší se i knihy a názory na ně. Takže Listopád logicky nemůže vyhovovat lidem, kteří vidí minulý režim smířlivýma očima, ať už je to proto, že jim tehdejší život z nejrůznějších důvodů vyhovoval, nebo proto, že o něm mají zidealizované představy. 

Začala jsem ji psát rok před pandemií, ale přiznávám, že omezení s ní spojená mi pomohla vžít se do představy, jaké by to bylo, kdyby byla naše práva trvale omezena. Prvním impulsem byla myšlenka, jak by se nám asi žilo, kdyby totalita pokračovala. Ať se nám teď žije jakkoli, máme svobodu, a to je pro mě podstatné.

Pandemie asi překonala veškerou autorskou fantazii. Překvapila vás tahle nečekaná "alternativní" historie? A přiměla vás k nějaké změně životního stylu?
Patřím ke generaci, která sice zažila totalitu, ale celý svůj život prožila v míru. Z vyprávění vím, že naši rodiče a prarodiče zažili mnohem těžší dobu, než přinesla pandemie. To je prostě život, chvíle klidu občas vystřídá těžké období.

Bylo by bláhové myslet si, že nás nikdy nic nepříjemného nepotká a hned se hroutit. Všichni jsme museli a stále ještě musíme zatnout zuby a nějakou dobu to vydržet a doufat, že zase bude líp.