Srdeční místo

Na hrázi 24. To je libeňská adresa, která Hrabalovi učarovala a na níž prožil dlouhá léta. Scházel se tu mimo jiné s Egonem Bondym a Vladimírem Boudníkem, s nímž nějaký čas sdílel společný (jindy ručně zbudovanou zdí přeťatý) prostor a s nímž se přel o smyslu života a umění.

„Ta Libeň, ta stará Libeň se v mém životě zjevila jako záchranný pás. Musel jsem dát sbohem nymburskému pivovaru, městečku, kde se zastavil můj čas, když jsem zůstal docela bezradně stát, kdy jsem nemohl ani dopředu, ani nazpátek… A tak jsem opustil krásný byt o čtyřech pokojích, vystřídal několik podnájmů…, až jednoho dne mi řekla moje sestřenka Milada, že v Libni Na hrázi je na dvoře prázdná cimra, bývalá kovárna, že za padesát korun by mi majitelka pronajala prázdný pokoj. A tak jsem jednoho dne let padesátých stál v tom prázdném pokoji, zatuchlém a vonícím plísní, kde od stropu visela stahovačka.“ (Hlučná samota. Sto let Bohumila Hrabala, MF 2014)

Kersko

Polabská osada Kersko byla po Libni druhým Hrabalovým šťastným útočištěm, prožil tu třicet let. Se ženou Eliškou objevili chatu roku 1965 v novinovém inzerátu. Když jim místo doporučil i spisovatel Adolf Branald, jenž měl chatu nedaleko, neváhali. Jezdili sem na víkendové pobyty k přátelům, na hradle (jak říkal Hrabal verandě nad garáží) napsal řadu svých knih. Zdejší chataři ho měli rádi a on měl rád je.

Chata Bohumila Hrabala se 28. března otevírá veřejnosti:

Bohumil Hrabal verandě přezdíval hradlo nebo vechtrovna. Byla celá natřená vagonovou zelenou jako vzpomínka na několik let, kdy během okupace spisovatel pracoval jako výpravčí v Kostomlatech
Kersko si zamiloval. Chata spisovatele Bohumila Hrabala se brzy otevře

Kdo ho měl ale ještě radši, byly kočky, na které se spisovatel těšil a které pravidelně krmil. Pamětníci vzpomínají, že jich kolem chaty bývalo klidně až sedmnáct. Hrabal jim vozil kondenzované mléko a spotřebované plechovky pak odvážel kolečkem. Když byl později vážně nemocný, bývaly jediným impulsem, proč sem z Prahy ještě jezdil. V Kersku vznikla i slavná Menzelova adaptace Hrabalovy povídky Slavnosti sněženek, kde malé role hráli zdejší obyvatelé. Nedaleko odsud, na hřbitově v Hradištku, dnes oba manželé odpočívají.

Film a divadlo

Hrabalovi hrdinové doputovali na filmové plátno i na jeviště. Proslavily se tu mimo jiné Postřižiny, Slavnosti sněženek, Na hrázi věčnosti, Něžný barbar, Příliš hlučná samota, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet i Obsluhoval jsem anglického krále. Hrabalův život shrnula opera Miloše Orsona Štědroně Don Hrabal. Ve filmu se nejvíce duchu hrabalovských knih přiblížil Jiří Menzel, jehož Ostře sledované vlaky to dotáhly až na Oscara (1968).

Adaptace Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky získala v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film:

Zdroj: Youtube

Letos vzdávají spisovateli hold různé scény. Brněnské Divadlo Bolka Polívky připravilo v Dělnickém domě v Hrabalových rodných Židenicích komponovaný večer, v kavárně pražského Činoherního klubu si můžete 28. března poslechnout scénickou performanci v podání Ondřeje Sokola a Martina Fingera. Mimochodem s divadlem i filmem měl Hrabal osobní zkušenost. V květnu 1918 vystoupil jako čtyřletý v Polné „u Slovana“ v Jiráskově dramatu Vojnarka. A na stříbrném plátně se objevoval v epizodních rolích svých adaptací, mimo jiné ve Slavnostech sněženek nebo povídkových Perličkách na dně (jako divák motocyklových závodů či zřízenec pohřební služby)…

Hospoda

Hospodský ruch měl rád, ke stolu a společnému půllitru ale Hrabal hned tak každého nepustil. Chodil sem pozorovat a poslouchat lidi, nasávat atmosféru, potkávat přátele a přemýšlet. Oblíbil si svou „hlučnou samotu“, kde mu bylo dobře. Hospoda pro něj byla místem setkání i zdrojem autorské inspirace, podepisoval tu i nakladatelské smlouvy.

Bohumil Hrabal je spojený i s pivovarem v Polné:

Restaurace Měšťanský pivovar v Polné nese stopy Bohumila Hrabala. Restauraci provozuje Ladislav Pártl a sní i výrobě piva
Pohádkové tři oříšky i Bohumil Hrabal stále žijí v pivovarském areálu v Polné

Oblíbené pivnice střídal, chodil ke Kocourovi, k Sojkům, do Plzeňského dvora, Na Formanku do Veletržní, do Brčalky v Široké i do Libně, jeho srdečním a nejčastějším místem se ale stala pivnice U Zlatého tygra v pražské Husově ulici. U piva s potěšením diskutoval o nejrůznějších tématech a poslouchal příběhy, které pak často ožívaly na stránkách jeho knih. Setkával se také s výjimečnými osobnostmi doby, například Václavem Havlem, Billem Clintonem nebo Madeleine Albrightovou.

Fotbal

Hrabalovou vášní byl také fotbal. V době pobytu v Nymburku náruživě fandil tamnímu klubu SK Polaban Nymburk. Jeho utkání a výsledky pak nadšeně komentoval ve válečné i poválečné korespondenci se svým přítelem, hudebníkem a básníkem Karlem Maryskem.

„Pro prózu je hra fotbal. Pro mě takový fotbal hrálo nejlepší mužstvo na světě Polaban Nymburk. Nejlepší útočná formace všech dob: Kvapil, Kračmar, Šimek, Pajkrt a Čáp. Takový Polaban když hrál, to nebylo pobíhání jedenácti hráčů po zeleném trávníku, to pro mne znamenalo mnohem, mnohem víc. Pro mne… probíhal dvěma řadami. Ta jedna byla skutečná na hřišti, druhá se vznášela nad pohybujícími se hráči. A když se tyhle dvě řady smísily během zápasu aspoň na několik minut, vznikaly ideální přihrávky, ideální uličky, ideální góly. A to byla radost.“ (Hlučná samota. Sto let Bohumila Hrabala, MF 2014)

Knihy

Že se Hrabalovy knihy stále těší pozornosti čtenářů, potvrzují knihovny, antikvariáty a prodeje z druhé ruky. Na Knihobotu je nyní největší zájem o Sebrané spisy o devatenácti svazcích, nejdráže se prodala kniha Ze zápisníků zapisovatele (1700 korun). Týká se to i audioknih. Jednu novou teď nabízí na pultech Supraphon. Pod názvem Bohumil Hrabal: Výběr z díla legendárního spisovatele ji namluvilo několik mladých herců, kteří se pokusili vystihnout Hrabalův originální jazyk, osobitý humorný nadhled i lyrismus.

Kniha Na přelomu časů mapuje méně známou epizodu ze života Bohumila Hrabala:

Bohumil Hrabal
Jak strejda Hrabal letěl do Ameriky a co tam všechno viděl

Směs archivních i nových nahrávek obsahuje novelu Ostře sledované vlaky a povídky z knih Perličky na dně, Pábitelé, Domácí úkoly a také povídky, jež většinou ještě ve zvuku nevyšly. Jsou vybrány z knih Morytáty a legendy či Povídky, črty a hovory. Ve většině z nich lze postřehnout na 50. a 60. léta autorovy statečné občanské postoje, propojené s fabulačním mistrovstvím a hravou fantazií.

Odkaz

„Spisovatel musí být autonomní, musí být maličkým státem ve státě, společností ve společnosti. Musí naslouchat sám sobě a duchu doby, musí si sám a pro sebe najít spřízněné duchy těch mrtvých i živých.“ - Bohumil Hrabal v debatě před IV. sjezdem Svazu československých spisovatelů, Literární noviny 1967