Jako dítě si Jaroslav Foglar dobrodružství se skauty příliš neužil. Když se ve třinácti při pouličním prodeji junáckých losů nachladil, maminka mu oddíl zakázala. O několik let později vstoupil do oldskautské skupiny Jestřábi, kterou založil jeho bratr Zdeněk a od níž pochází i jeho slavná přezdívka Jestřáb. Míval i jiné přezdívky, nicméně tato mu zůstala po celý život a znají ji podle ní četné generace čtenářů. 

V roce 1924 přestoupil do oddílu Ohnivci, kde se stal zástupcem vůdce a o rok později už vedl svůj první tábor v blízkosti legendární Sluneční zátoky na Sázavě. Od chvíle, kdy začal vést svůj první oddíl, odstartovala i historie Pražské Dvojky, kterou Foglar vedl do svých 80. narozenin. 

Publikace s názvem Celý den drobně prší je přepisem záznamů z deníků, které si Jaroslav Foglar vedl dlouhodobě a s velkou pečlivostí:

Poznat skautského vůdce a spisovatele Jaroslava Foglara tak, jak ho dosud nikdo nezná, umožní vydání jeho deníků, které si autor vedl s nebývalou důkladností.
Celý život v jedné knize. Skautská nadace vydá přepisy deníků Jaroslava Foglara

Jako vedoucí nepotřeboval k úspěchu mnoho: vystačil si s dobrodružstvím připraveným ve vedlejší ulici nebo za městem, pracoval s atmosférou míst. Využíval řadu nápadů a jeho hry byly osvěžením jinak spíše jednotvárného skautského života. 

Své zkušenosti ze skautingu i her přenesl i do knižních příběhů a od 30. let na stránky časopisů, zejména Mladého hlasatele, kde pomáhal zakládat takzvané čtenářské kluby. „Dávat dobrý příklad je jedna z největších a nejradostnějších věcí, jež může hoch dokázat,“ napsal jednou Foglar.

Spisovatel

Kromě vedení Dvojky se Foglar věnoval hlavně psaní, a to i v době, kdy byla jeho tvorba takzvaně na indexu. První povídku Vítězství mu otiskli ve Skautu-Junáku v prosinci 1923. O deset let později to byl ve stejnojmenném časopise román Boj o první místo, který vycházel na pokračování. Následovaly knihy Hoši od Bobří řeky, Přístav volá a mnoho dalších.

Celkem má na kontě na dvacet knih, řadu povídek a komiksů, her a návodů pro volnočasové aktivity i stovky stran kronik pražské Dvojky, které jsou svébytným literárním dílem. Staly se v čele s komiksovými Rychlými šípy zásadní četbou pro několik generací mladých lidí.

Zdroj: Youtube

Foglar v psaní a redaktorské práci neustal ani v těžkých dobách nesvobody, přestože v padesátých a sedmdesátých letech byla jeho tvorba na „černé listině“ nežádoucích autorů. Po roce 1989 se jeho dílo dočkalo reedice.

Záhada Stínadel

Tajemná Stínadla procházejí řadou jeho knih a dodnes provokují Foglarovy fanoušky. Mimo jiné proto, že s určitostí nelze říct, kde vlastně leží. Protože autor ale prožil většinu života v Praze, lze předpokládat, že mu byla inspirací.

Zejména úzké a klikaté uličky Starého Města a původní Josefov, z něhož dnes zbyla jen synagoga a židovský hřbitov. Za slavnou Rozdělovací třídu lze pravděpodobně považovat dnešní Revoluční. Kostel svatého Jakuba byl patrně obřadním místem Vontů a také tu tragicky zahynul Jan Tleskač.

Zřejmě nejpopulárnější japonský spisovatel Haruki Murakami oslavil 12. ledna 75 let:

Japonský spisovatel Haruki Murakami.
Haruki Murakami: Skvělý vypravěč melancholických příběhů slaví 75 let

Foglar nicméně tajemství svých knižních Stínadel celý život bedlivě střežil a udržoval své příběhy při životě a čtenáře v napětí a zvědavosti. Legenda pronikla i do jména ulice. V rámci autorových nedožitých stých narozenin dostala v Haštalské čtvrti do té doby bezejmenná ulička, spojující ulici U Obecního dvora a Haštalské náměstí, název Ve Stínadlech. 

„Jaroslava Foglara vnímáme jako osobu úzce spjatou s naší městskou částí. Ulice Ve Stínadlech bude od nynějška trvale připomínat jeho život a nezapomenutelné dětské příběhy, které formovaly celé generace,“ uvedl při slavnostním odhalení názvu v roce 2007 tehdejší radní Prahy 1 Filip Dvořák.

Motivy

Foglarovým typickým hrdinou je chlapec z města, na prahu dospívání. Dívky se vyskytují jen okrajově a v podružné roli, výjimkou je Historie Svorné sedmy, kde je ústřední klub složen z hochů i děvčat. Milostné nebo sexuální vztahy ve Foglarových příbězích nenajdete. Dospělí se objevují jen okrajově, hlavně jako rodiče, učitelé nebo bezejmenné postavy ze světa, který chlapeckému obvykle nerozumí. Výjimkou jsou mladí skautští vedoucí, případně osoba jejich typu (Rikitan, učitel Kovář z Když duben přichází).

V Praze předloni křtili nové sešitové vydání Rychlých šípů:

Představení a křest Sešitu Rychlých šípů 1.
OBRAZEM: Rychlé šípy se vrací. V sešitech se spojí se současným komiksem

V řadě románů je hrdinou citlivý a čestný chlapec, který trpí nepochopením okolí (často rodičů), při hledání dobrodružství se někdy zaplete s pochybnými kumpány a nakonec nachází naplnění svých potřeb v ušlechtilém přátelství s vrstevníkem nebo ve skautském oddíle či podobném spolku.

Opakovaným motivem je také liduprázdná divoká krajina „za městem“, kam je obtížný přístup a kde chlapečtí hrdinové svobodně tráví čas a zažívají dobrodružné příhody.

Foglarův odkaz v ulicích

Foglarovy příběhy inspirovaly k pojmenování ulic nejen Prahu. Od roku 2014 má Dobříš ulici Jaroslava Foglara, Rychlých šípů, Ke Stínadlům, Jana Tleskače a Velkého Vonta. V nové obytné lokalitě v Kuřimi na Brněnsku jsou mimo jiné ulice Foglarova, Jestřábova, Dušínova, Metelkova, Hojerova, Červenáčkova a Rychlonožkova, Bohoušova či Losnova.

Smutným paradoxem je, že právě v Dušínově ulici docházelo k týrání dvou malých chlapců v takzvané Kuřimské kauze.

Magické místo, kam se můžete vypravit v každé roční době. To jsou Stvořidla a Sluneční zátoka na řece Sázavě:

Na výletě. Stvořidla a Sluneční zátoka na řece Sázavě
Vydejte se po stopách Hochů od Bobří řeky a Jaroslava Foglara

Ujaly se i dřevěné, ručně vyřezávané lavičky na motivy Jestřábových knih, které zpestřují zákoutí, v nichž se odehrávaly Foglarovy známé příběhy a jimiž se spisovatel inspiroval. Vznikají postupně, podle nových knižních vydání.

Najdete je třeba v Praze v Riegrových sadech, U Sovových mlýnů, ve Stromovce nebo Prokopském údolí. Stojí za nimi, stejně jako za řadou dalších aktivit a bádáním o autorově díle a životě, Skautská nadace Jaroslava Foglara, jež střeží jeho odkaz.

Sexuální orientace

Foglarovo líčení přátelských vztahů mezi chlapci a literární opěvování jejich povah i opálených těl, stejně jako život mezi chlapeckou mládeží a staromládenecký život s matkou, byly častou příčinou spekulací o jeho sexuální orientaci. Nejvíce kauzu rozvířil Jaroslav Hanzel, který se po jeho smrti zapojil do soudního sporu o dědictví vedeného mezi Foglarovým synovcem a Nadací Jaroslava Foglara. I Miloš Zapletal, považovaný za pokračovatele Jaroslava Foglara, s nímž spolupracoval a působil jako editor jeho kronikových knih, připouští, že žádný z hrdinů Foglarových chlapeckých románů nepokukuje po děvčatech.

Před 130 lety zemřel hudební skladatel Petr Iljič Čajkovskij. Slavný hudebník musel tajit, že je gay. Na sklonku života se zamiloval do svého synovce:

Skladatel Petr Iljič Čajkovskij.
Čajkovskij měl svá tajemství: Manželce platil za mlčení, jeho láskou byl synovec

Foglar sám se nikdy neoženil a téměř všechen volný čas věnoval chlapeckému skautskému oddílu. Podle Zapletala nicméně jeho silná motivace neměla nic společného se sexuální orientací. Analýza Foglarových děl ukazuje, že především v počátcích své tvorby a rovněž v jejím závěru se kladné postavy děvčat v jeho díle objevovaly, byť většinou jako postavy vedlejší. Sám Foglar uvádí ve svých memoárech Život v poklusu, že jeho spolupracovnice z redakce Květa Žaludová byla jeho „tajnou láskou“.

Pocta

Dne 28. října 2017 dostal Jaroslav Foglar (in memoriam) z rukou českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy. K výročí 110 let od Foglarova narození (6. července 1907) vzniklo první stálé muzeum Jaroslava Foglara v prostorách hradu v Ledči nad Sázavou. „Tento milovník skautingu, spisovatel a skvělý člověk tu dlouhá léta trávil prázdniny se svými oddíly a psal knihy plné dobrodružství a zábavy,“ vysvětlil tehdy kastelán Luděk Šíma.