Právě vám vyšla nová knížka pro děti, nazvaná Výprava do Cvokáčova. V anotaci k ní se píše, že Cvokáčov je nejzajímavější místo na světě. V čem je tak výjimečné?
Protože se v něm dějí věci, které v jiných městech nezažijete. Všechno je tam tak trochu jiné, všechno tam funguje tak trochu obráceně a praštěně, prostě je to tam zcvoklé. Je tam obrácená zoologická zahrada, ve které zvířata pozorují lidi, pán, co se sám zve na návštěvy, knihovna, ve které knihy opatrují skřítci, chlapeček, který si vyrobil své vlastní moře a další zajímavosti. Kromě příběhů je v knize i průvodce městem, kde se malý čtenář dozví leccos o jeho historii, významných osobnostech a zvycích, které Cvokáči pěstují.

close info Zdroj: se svolením nakladatelství Pikola zoom_in Vaše předchozí tituly se jmenovaly Neuvěřitelně šílené příběhy a Bláznivá škola. Teď tedy Cvokáčov. Vypadá to, že vyhledáváte bláznivá a šílená témata. Proč?
Píšu pro děti knížky takové, jaké mě bavily číst, když jsem byl malý. A měl jsem rád, když byl v knížkách humor a fantazie. Nebavilo mě jen suchopárné vyprávění. A velmi jsem miloval, když jsem knížkou mohl listovat a stále v ní objevovat něco nového, jak v textu, tak v ilustracích. A mám pocit, že i dnešní děti víc baví číst něco zábavného, ulítlého a pořádně zlobivého než seriózní čtení. To mi přijde, že často baví víc dospělé, kteří knížky kupují, než děti, kterým má být určeno. Proto jsem v tom bláznivém duchu napsal už tři knížky básniček a teď právě tři knížky prózy, ve kterých jsem se sešel s ilustrátorem Lukášem Fibrichem, se kterým se skvěle doplňujeme.

Kdo je ve vašich očích cvokem?
Asi někdo, kdo dělá věci jinak než ostatní, jde proti proudu a je nekonvenční. Vymyká se normálu a průměru. Neberu to slovo pejorativně.

Knížek pro děti jste napsal už šest. Zřejmě mají úspěch, jinak byste asi další nevydával. Podle čeho poznáte, jestli se dětem vaše knížka líbila?
Hlavně z toho, že na konci každé knížky je výzva, aby čtenář napsal svůj vlastní bláznivý příběh a poslal mi ho. A celkem dost už mi jich přišlo. Případně na konci knížky Bláznivá škola mi každý čtenář může poslat vlastní vysvědčení a napsat, jak se mu knížka líbila. Zatím mi chodí jen samé jedničky. A také občas čtu z dětských knížek na veřejných čteních a v knihovnách pro školy, tak vím, že děti na knížky reagují pozitivně. A občas mi učitelé nebo rodiče píší, že děti vyhrávají s mými básničkami v recitačních soutěžích. To mi dělá radost.

Kterou knihu jste měl jako dítě nejradši?
Těch je spousta. Mayovky, Foglarovky, Děti z Bullerbynu, Boříka a jeho lapálie a především Mikulášovy patálie. Dětské knížky čtu pořád rád a vracím se k nim.

O čem bude vaše další kniha?
Další knížka bude pro dospělé. Vyjde na podzim a budou to vybrané fejetony, které píšu k vám do Deníku do sobotního magazínu každý týden už od roku 2021. Tak teď vybírám ty nejlepší, co obstály před zubem času a ty seberu do knížky. Z nějakých zhruba sto čtyřiceti fejetonů za první tři roky, jich tam bude tak devadesát. Obálku knížky mi nakreslí výtvarník a ilustrátor Štěpán Mareš.

close Splněný sen. Lukáš Pavlásek vymýšlí i příběhy Čtyřlístku, na kterých sám vyrůstal. info Zdroj: se svolením Lukáše Pavláska zoom_in Splněný sen. Lukáš Pavlásek vymýšlí i příběhy Čtyřlístku, na kterých sám vyrůstal.

Píšete také příběhy pro časopis Čtyřlístek. Dovedu si představit, že musí být těžké vymyslet pro Myšpulína, Bobíka, Fifinku a Pinďu nějaký nový příběh, který tu ještě nebyl. Jak na to jdete? Co vás inspiruje?
Mě inspiruje ten samotný Čtyřlístek, to, jak geniálně ho pan Němeček vymyslel, a to, jak ho za mého dětství psala paní Štíplová. Jako dítě jsem na něm samozřejmě vyrůstal, tak teď si jen představuji, co jsem jako dítě chtěl, aby Čtyřlístek zažil, a to napíšu. Čtyřlístek může zažít téměř všechno. Je to krásná práce a pro mne splněný dětský sen.

Také jsem přečetl dost Čtyřlístků, ale nikde jsem v nich nenašel zmínku o tom, že by Fifinka, nebo jiná z hlavních postav, prožila velkou lásku, natož aby uvažovala o založení rodiny.
To se určitě nestane. Čtyřlístek je parta kamarádů, vlastně jsou stále dětmi, a vždycky v tom dětském světe budou a zůstanou.

Na příští rok chystáte premiéru nového stand-up speciálu Zmatení komiků, který bude o tom, že realita už často předbíhá humor. Můžete naznačit, kde například k tomuto jevu došlo?
Děje se to myslím všude, stačí si přečíst zprávy a vidíte bizarnosti, které by si nedokázal vymyslet ani ten nejlepší scenárista. Jindy se naopak věci, kterým jsme se dřív smáli, berou příliš vážně. Přeinformovanost, sociální sítě, důležitost každého ega, názory každého na všechno, někdo by řekl, že dochází ke zmatení jazyků, já ale myslím že dochází ke zmatení komiků a chci si z toho dělat ještě větší legraci.

Bude to jediné téma zmíněného speciálu?
Dalším hlavním tématem představení bude i to, jak se dnes řeší samotný humor, co je vtipné a z čeho by se sranda dělat měla a z čeho neměla. Tam chci na různých příkladech ukázat, že sranda se dá dělat úplně ze všeho a na konci představení by měl zaznít i kus písně Voskovce a Wericha „To se přeci vyplácí, dělat si ze všeho legraci“, jako kdysi v legendární Vest pocket revue, která nadčasově ukázala principy a uvolněnost humoru na několik generací dopředu. O nic nejde a jak zpívají Rolling Stones „It’s only Rock and Roll“, v mém představení to bude „It’s only humor“. Bude to o tom, že mi přijde, že lidé někdy berou humor vážně.

| Video: Youtube

Stand-upová show Na Stojáka letos slaví 20 let. Oslavy by měly vyvrcholit na podzim v pražské Lucerně. Jsou vaše narozeninová představení v něčem speciální?
Bude to jiné oproti běžným malým klubovým vystoupením. Každé představení bude pro minimálně tisíc diváků a na každém vystoupí na jednom jevišti osm komiků. V takto velkém měřítku to zase pár let do dalšího výročí neuvidíte.

Stand-upy děláte už přes dvacet let. Máte nějaký recept na úspěšný výstup?
Mám. Je toho spousta, od výběru témat, přes rytmus, zkratku, je to na celou příručku o tom, jak napsat úspěšný výstup. Ale takovou knížku já nikdy nenapíšu. Protože nerad někomu radím, necítím se na to, nejsem radící a poučovací typ. A hlavně mám pocit, že různých radílků, poučovačů a rozumbradů je kolem nás až moc. A vidíte, to je zase další téma do Zmatení komiků.

close Lukáš Pavlásek ve svém stand-upovém speciálu Planeta slepic. info Zdroj: se svolením Lukáše Pavláska zoom_in Lukáš Pavlásek ve svém stand-upovém speciálu Planeta slepic.

Vystupujete i se svou poetickou talk show Večer jedna báseň, kde se s hosty věnujete poezii psané i poezii života. Mám pocit, že poezie se ze života lidí s přibývajícím věkem vytrácí. Jak to vidíte vy?
Pokud to beru podle sebe, tak poezie v mém životě naopak přibývá. Já poezii čtu a sbírám odjakživa. V mém pořadu je to tak, že si pozvu dva hosty, každý přečte pár svých oblíbených básníků, kteří ho v životě nějakým způsobem ovlivnili a pak si o tom povídáme. Je zajímavé vidět, že někdo čte poezii celý život a někdo jí četl jen v určitém období života a díky tomu, že přijde do mého pořadu, si ji oživí, a když odchází, tak říká, že od teď bude číst básně častěji. Na Večer jedna báseň chodí pravidelní diváci, kteří mají poezii rádi, i noví, co třeba nevědí, na jaký typ pořadu jdou, a pak odcházejí s tím, že si nějakou báseň přečtou. Takže možná u někoho se poezie vytrácí, ale já se snažím, aby se nevytrácela. Snažím se poezii dávat i do knížek a do stand-upu.