Vaše kniha má téměř 770 stran. Můžete mít pocit, že už bylo o Anglii té doby vše řečeno?
Kdepak. Tam toho ještě je! To je obsáhlé a neznámé téma. Knihy jako takové končit musí, jinak by nebyly knihami. Ale věci, o nichž píšu, nekončí, promítají se do jevů budoucích. To je pro mě stálá inspirace.

Vždycky jsem obdivovala vaši schopnost podávat výsostně odborné informace tak, že jsou srozumitelné i nám laikům. Jak to děláte?
Děkuji. Víte, k tomu člověk dospěje postupně, novým a novým objevováním jazyka, v mém případě anglického. Celoživotním učením a bádáním. Jsem přesvědčen o tom, že rukopis překladatele bychom měli poznat - stejně jistě jako poznáváme rukopis spisovatelů, romanopisců, dramatiků a básníků. Je to otázka stylu a přístupu. Když k vám někdo přijde a řekne: Tak, teď máme už devět překladů Shakespearových sonetů, dejte mi jeden a pořádný. A já bych jí odpověděl: Ten neexistuje. Musíte si vybrat některý z těch devíti…

Při přebírání ceny jste mluvil o smutku během pandemie. Jak jste mu čelil? Zvládal jste on-line kontakty?
Ne, já je nemám rád. Opravdu mi bylo smutno, byl jsem jako herec – chybělo mi publikum. Lidé, pro něž přednáším. Přednášky, to je něco mezi divadlem a kázáním. V karanténě jsem psal. A dělal něco pro YouTube a také podcasty – což nevím, co je – ale natáčel jsem je. Také přednášky pro prázdné jeviště. V té nouzi, která byla, musím říct zaplaťpánbu za tuhle technologii. Nikdy nenahradí živý kontakt, ale je to něco, díky čemu člověk mohl v nastalé krizi nabídnout ze sebe alespoň něco.

Pandemie odvedla lidi z měst víc do přírody. Mnozí možná změní do budoucna způsob svého života. Zahýbalo to nějak s tím vaším?
Já žiji v přírodě pořád. V tomhle směru se u mě nic nezměnilo. Máme chalupu v Orlických horách, jsem zvyklý tam dlouhé měsíce pracovat. Nejhorší měsíce covidu byly v zimě, leden, únor a březen, využil jsem je pro vlastní práci, na niž bylo víc času. Díky tomu, že už nejsem v zaměstnaneckém poměru, nemusel jsem navíc pořádat distanční výuku, kterou nemám rád. Ale přetržené vztahy a zvláštní přidušená atmosféra na mě velmi doléhala, především psychicky. Ve své knize o Anglii píši o moru, výjimečný stav, který během pandemie nastal, se tomu hodně blížil. Všechny ty zákazy, izolace… Byla to logická opatření. Ale velmi skličující. Doufejme, že už bude trochu lépe, že to nejhorší je za námi.