Vystudovaná lingvistka a bohemistka řídí od loňska edici poezie nakladatelství Odeon a se svým aktuálním textem Já, člověk vyhrála soutěž nakladatelství Albatros na téma Svět kolem nás.

„Když budete lidem naslouchat, sami vám rádi řeknou, co je podle nich nejdůležitější,“ vzkazuje malým i dospělým čtenářům. „A protože to má každý trochu jinak, nakonec uvidíte, že charaktery a povolání lidí jsou stejně pestré jako svět, ve kterém žijeme.“

Básník Jiří Žáček
Básník Jiří Žáček: Život píše nejen romány, ale i absurdní anekdoty

Básník Michal Šanda si postěžoval, že jeho práce neumějí v knihkupectvích zařadit. Takže nachází svou poezii a prózu tu v sekci Včelařství, jindy Rybářství, případně – a to je ten lepší případ – Historie. Nedopadne to s vaším námětem podobně? A vybíráte si schválně témata, která lze těžko definovat?
Ano, v Kosmasu už se kniha ocitla v sekci Příběhy ze života i Encyklopedie, případně Naučná literatura pro děti. Doufám, že je vším dohromady a současně ničím z toho samostatně. Podobně to asi bude i s věkovým zařazením cílové čtenářské skupiny: od první třídy po teenagery, doufám silně. Ale primárně snad pro děti okolo deseti let, což je tak nějak obecně má oblíbená cílovka. Na druhou část otázky nezbývá než odpovědět: Ano, vybírám si obtížně definovatelné věci, jevy, události, témata, situace. Vždyť ostatní jsou nudné, zvlášť pro děti – nejsou? Člověk a lidé jsou fascinující, možná i tím, jak obtížně lze lidi definovat.

Spisovatelka Hana Marie Körnerová
Spisovatelka Hana Marie Körnerová: Heřmánkové údolí byla naprostá náhoda

Knížka se jmenuje Já, člověk. A teď úplně vážně: otázky, které v ní pokládáte, jsou nejdůležitější v celém lidském vesmíru. Co jste při psaní chtěla objevit? A našla jste, co jste hledala?
Ano, vesmír a svět jsem toužila obsáhnout ve své poslední básnické sbírce. V této knížce jsem chtěla zachytit rozmanitost lidstva, toho současného, minulého i budoucího. Původně v knize bylo „hesel“ (totiž jedinečných lidských bytostí) více, například vypadl pračlověk, což mě malinko mrzí. Nevím, jestli jsem chtěla něco objevit, ale zachytit určitě: různost lidskosti, pestrost humanity, blízkost a rovnost všech lidí všech věků, jejich unikátnost i to, čím jsou si podobní, co mají nepopiratelně společné.

Chtěla jsem, aby si čtenář odnesl, že lidé jsou v jádru dobří a že je na každém člověku něco zajímavého; i to, že nejvíc se o člověku dozvíme, když ho necháme mluvit a skutečně mu nasloucháme – i když mluví jen o jediném rysu, kterým se definuje, což jeho osobnost dozajista nevyčerpává zcela.

Byla bych ráda, kdyby knížka aspoň trochu přispěla k tomu, aby se děti zbavily některých předsudků o druhých, strachu z odlišnosti, obav z jinakosti – třeba i své vlastní. Kdyby byly tolerantnější, chápavější a vnímavější ke svému okolí a vnímaly, že takzvaná normálnost a nenormálnost tak docela neexistují. I to, že je někdy velmi těžké bojovat s „osudem“ a tím, co máme jednou provždy dáno. Že není jednoduché naložit dobře se životem. 

Karel Gott - Má cesta za štěstím
Toužebně očekáváná kniha. Karel Gott šel za štěstím a našel úspěch

Řada našich spoluobčanů chodí po ulici se sklopenýma očima. Nechtějí se poznávat ani zkoumat. Vy jste ty oči naopak doširoka rozevřela. Jde z vaší strany o upřímný zájem? A není v tom prvek voyerismu?
Nevím, snad není. To je zajímavá otázka, protože jsem si všechny ty sebecharakterizace a zpovědi pochopitelně vyfabulovala, byť jsem hodně věcí konzultovala s lidmi, kterých se tak či onak daná vlastnost, povolání, rys či handicap nebo dar týkají. Člověk a lidé jsou mi spolu s přírodou největší inspirací, nepřestávají mě zajímat. Nemusím je přitom přímo pozorovat nebo nějak slídit. Můžu si jejich charaktery představovat a vymýšlet.